Když je modlitba opravdováUkázka

Den první

Dobrá zpráva o modlitbě

Když se ohlédnu za tím, jak jsem v průběhu života k modlitbě přistupoval, zjistím, že jsem se často soustředil na výkon. Někde jsem získal pocit, že Bůh po mně chce, abych byl dobrý modlitebník. Proto ve mně každé selhání – když mi utekly myšlenky nebo když jsem usnul – vyvolalo pocit viny, že mi modlení nejde lépe, a trochu jsem se za sebe styděl.

Dobrou zprávu o modlitbě potřebujeme nejvíce objevovat právě tehdy, když zápasíme. V listu Římanům 8:26 Pavel prohlašuje, že „právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.“ Nevíme, za co a jak se správně modlit. Zkus se nad tím zamyslet. Když o tobě a tvé schopnosti modlit se Bůh přemýšlí, uznává, že ti to nejde. Ví o tom. Chápe to.

Kdybychom to tak ale nechali, mohla by naše situace působit trochu depresivně. To, že Bůh ví, že se neumíme modlit, nás sice může povzbudit – také mě uklidňuje vědomí, že mi Bůh rozumí – Bůh ale nekončí u pouhého porozumění. Rozhodl se s tím něco dělat. V listu Židům 4:14–16 se dozvíme, že máme úžasného velekněze, Ježíše, který vešel až do nebe a který rozumí našemu pokušení, protože byl také zkoušen a přesto zůstal bez hříchu. Náš velekněz došel až na místo po pravici Boží, „za oponu“ jako „kotva naší duše“ (Židům 6:19). Proto můžeme „se smělou důvěrou přistoupit k trůnu milosti“ (Židům 4:16).

Naše smělost není založená na tom, jak se umíme modlit. Naše sebevědomí nestojí na našich schopnostech, dovednostech, na naší moudrosti ani na naší dobrotě. K Otci se můžeme přibližovat díky tomu, co pro nás udělal Ježíš. A to je dobrá zpráva, protože to znamená, že se nemusíme bát být k Bohu upřímní, protože do Boží přítomnosti se nedostáváme na základě naší dobroty, moudrosti nebo oddanosti. Všechno, co potřebujeme, už nám zajistil Kristus. Zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšní (Římanům 5:8).

Zkus tedy v modlitbě reflektovat, co děláš, když se ti nedaří se modlit. Jsi z toho frustrovaný, slibuješ Bohu, že se zlepšíš, že se budeš víc snažit, zatneš zuby a pak stejně znovu selžeš? Stydíš se v průběhu modlitby, protože nedokážeš spočinout ve vědomí, že Bůh ví, že nevíš, jak se modlit? Jak by tvoji modlitbu proměnilo, kdybys Bohu přednášel svá modlitební selhání, kdybys hledal Boha, který ví, že nevíš, jak se modlit a který ten problém už dávno vyřešil za tebe?