Když je modlitba opravdováUkázka

Den čtvrtý

Modlitba bez odsouzení

Když zjistíme, že nám bylo odpuštěno, naše srdce zaplaví úžasný pocit svobody. Cítíme se živí, cítíme se volní. Ale o tento pocit můžeme velmi jednoduše přijít, když nás znovu něco sváže. Spousta z nás zjistí, že sice věříme, že nám Bůh odpustil, ale zároveň s tím si myslíme, že je z nás hluboce zklamaný. V našich srdcích se znovu objeví pocit viny a studu a sice se snažíme být věrní, ale přemáhá nás strach a úzkosti.

V tu chvíli potřebujeme slyšet verš 8:1 z listu Římanům: „A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.“ Není žádné odsouzení. Když ke svobodě vede odpuštění hříchů, o co víc nás osvobodí uvědomění, že už za ně nebudeme odsouzeni? Svoboda, do které nás takové uvědomění vede, ale vůbec není intuitivní. Není to svoboda odejít a dělat, cokoliv se nám zachce. Není to svoboda bez pravidel. Je to svoboda, která nás vede k upřímnosti.

Předpokládám, že nikdo z nás se aktivně nesnaží nebýt při modlení upřímný, přesto mohou naše modlitby postrádat byť jen náznak upřímnosti. Vidíme náš hřích, naši vzpouru, naši zlomenost a naše trápení a místo abychom to všechno pravdivě pojmenovali, prosíme Boha, aby nás toho zbavil nebo to napravil. Když už náš hřích opravdu vidíme, hluboce se omlouváme a doufáme, že když Bohu ukážeme, jak moc toho litujeme, snad naši omluvu přijme. Zapomínáme, že pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši už není žádné odsouzení. Místo abychom tuto pravdu přijali a přinášeli Bohu naše pravé já, schováváme se před jeho pohledem v trestání sebe samých.

Jediný způsob, jak opravdu, z celého srdce uvěřit, že v Kristu Ježíši není žádné odsouzení, je vzít všechno, kvůli čemu se cítíme odsouzení, a položit to k jeho nohám. Informace, jako je tato, nestačí přijmout vírou. Potřebujeme je testovat. Potřebujeme si ozkoušet, jestli opravdu věříme ve spasení čistě na základě víry v Ježíše Krista. Potřebujeme otestovat, že odsouzení už není. Svou víru v tyto pravdy testujeme tím, že sami sebe, takové, jací opravdu jsme, přinášíme před Boha.

V jakých oblastech života ti dělá problém říkat Bohu pravdu? U čeho máš problém věřit, že to Bůh přijme? Je to tvůj chtíč, tvá zlost, závist nebo možná tvůj pocit, že jsi nečistý, pocit odsouzení nebo strach? Jak by ses cítil, kdybys věděl, že se za tebe modlí Ježíš? Nejen v minulosti, ale že se to děje právě teď, uprostřed tvých bojů?