Žít vírouUkázka

Ve víře nebo ve strachu

Dnes se přeneseme do knihy Daniel a tam se dovíme o třech statečných mladících. Daniel nám sděluje, že babylonský král Nabukadnezar přitáhl k Jeruzalému a oblehl ho. Joakim, tehdejší judský král, byl vydán Nabukadnezarovi do rukou a spolu s ním i vybavení Božího chrámu. Navíc k lidem, které odvlekl do zajetí, tento krutý král chtěl do svých služeb ty nejhezčí a nejinteligentnější mladíky. Mezi vybrané patřili Daniel, Šadrach, Mešach a Abednego. 

Daniel vysvětlil sen, který se Nabukadnezarovi zdál o zlaté soše. Nabukadnezara udivila Danielova schopnost, takže dokonce padl na zem a uctíval Danielova Boha. Pak jmenoval Daniela jako vládce v provincii Babylon, a na Danielovo naléhání dosadil do hlavních pozic i Šadracha, Mašacha a Abdenega. 

Nabukadnezarovo nově nalezené uctívání Boha mu dlouho nevydrželo, jak ukazuje Daniel 3. Nechal si totiž postavit zlatou sochu velkou přes 30 metrů a pro všechny vydal dost podrobné rozkazy co dělat, až uslyší hudbu. Měli v tu chvíli padnout a klanět se zlaté soše. Kdyby někdo odmítl, bude vhozen do rozpálené pece (Daniel 3:5-6). 

Někteří astrologové králi řekli, že Šadrach, Mešach a Abednego se rozhodli tento rozkaz neposlechnout, a to krále nesmírně rozlítilo. Když se mladíků na to ptal, řekli mu, že mu na to vůbec nemusí odpovídat. Už tohle Nabukadnezara vytočilo, ale aby toho nebylo málo, zde je, co řekli dál:

Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi. A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme. Daniel 3:17-18

Věděli, že když tohle řeknou, vrhne je to do pece tak rozpálené, že je to okamžitě zabije. Ale když k tomu došlo, ani kousíček jejich oblečení a ani vlásek na hlavě se nepřipálil. Bůh je chránil a Nabukadnezara jejich Bůh ohromil. 

Víra těchto tří mladíků je nepředstavitelná, že? Byli to Židé uctívající Boha i v zajetí, a dobře věděli, jaký bude trest za jejich neposlušnost. Přesto nezměnili svou oddanost, své přesvědčení nepřizpůsobili žádnému kompromisu, nezmocnil se jich strach. Dobře věděli, že jejich Bůh je může zachránit a zachrání, a předem se rozhodli, že i kdyby to neudělal, nikdy se nepokloní falešné soše ze zlata. Mohli dovolit strachu, aby se jich zmocnil, ale rozhodli se pro víru. 

Většina z nás pravděpodobně nebude muset řešit podobné pronásledování pro víru. Nicméně pořád dopouštíme, aby se nás občas zmocnil strach. Jak tedy poznáme, jestli žijeme ve strachu nebo jdeme ve víře? Když sami sebe vyděsíme k smrti svými “co když”, začne nás pohlcovat strach . Ale když do svého slovníku přidáme “i kdyby”, kráčíme ve víře. Ať už čelíš čemukoli, věz, že náš Bůh je větší než každá situace, ve které se ocitneš.