Žít vírouUkázka

Žít vírou

U Ježíšových následovníků víra znamená svěřit svou neznámou budoucnost svému Bohu, který zná všechno. Nevíme přesně, kdy a jak se Boží sliby naplní, ale věříme, že se naplní. Víra přesahuje naše uvažování a myšlení, a je přítomná, ještě než se nám dostane výsledků, které si přejeme. Na nás je “žít totiž vírou, a ne viděním” podle 2 Korintským 5:7.

Židům 11:1 sděluje: “Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.” V tomto verši řecké slovo pro víru je pistis, a znamená důvěru, spolehnutí, to, čemu věříme. Tento verš v podstatě říká, že když máme víru, vkládáme svou důvěru, spolehnutí a to, čemu věříme, na to, kdo je Bůh a jak jedná a působí - i když neznáme žádné detaily. Svou víru nevkládáme do procesu, ale výhradně v Boha samého. 

Židům 11:6 nám sděluje, že bez víry se Bohu líbil nelze. Na tomto verši je úžasné, že Bohu dělá radost, když projevujeme víru. Nejde mu o úžasné činy od nás, ale abychom měli víru, když On dělá úžasné činy v nás a skrze nás. 

Takže, jak se žije vírou? Tím, že ji přijmeme od Boha. My si víru sami nevyprodukujeme, ani se nemůžeme pokoušet přinutit ji existovat. Židům 12 nám říká, že Ježíš je původce a završitel naší víry. Má svůj původ v něm a je to jeho dar nám. Římanům 10:17 nám sděluje, že víra je ze slyšení dobré zprávy o Kristu. To přijímáme, když uvěříme, že on existuje, a když se spoléháme na jeho sliby.

V Židům 11 je obrat “vírou” uveden víc než tucetkrát, a za ním pak následuje jméno člověka, který žil vírou a udělal to, co přesahovalo jeho schopnosti, intelekt i sílu. O této kapitole se často mluví jako o “chvále víry.” Během tohoto plánu se dozvíme o třech jednotlivcích a jak žili vírou.