Žít vírouUkázka

Spolehnout se ve víře

V celém Starém zákoně nacházíme obrat “Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.” Tito tři patriarchové židovské víry byli váženi a uctíváni těmi, kteří přišli po nich. Dnes se dozvíme o Abrahamovi a víře, kterou ukázal, když ho Bůh volal udělat něco neočekávaného. 

Židům 11:8 říká: “Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.” Tento verš se nám vyjasní, když víme, jak se to v Abrahamově životě odehrálo. Vraťme se tedy do knihy Genesis a zjistíme to.

V Genesis 12 Bůh řekl Abrahamovi - původně známém jako Abram - aby odešel ze země příbuzných jeho otce a vydal se na místo, které mu Bůh ukáže. Bůh mu také řekl, že z něj vzejde velký národ, že mu požehná, učiní ho známým, a že se pro lidi stane požehnáním. Když si tohle vyslechl, v Genesis 12:4 se dozvídáme, že “...tedy šel, jak mu řekl Hospodin…” 

Ten den už Abraham od Boha nedostal žádný jiný pokyn. Když vyšel, neměl k dispozici žádný do detailu vypracovaný plán, kterým se měl řídit. Neměl mapu, která by mu naznačila, kde se dát doleva a kde doprava. Musel každý den prostě jen naslouchat Božímu vedení až do chvíle, kdy mu Bůh dal další pokyn. 

Nemusíme v životě znát každičký detail Božího povolání, jen potřebujeme Boha slyšet, jak nás vede udělat další krok. Je tu něco, k čemu cítíš, že tě Bůh vede? Chybí ti konkrétní plán, kterým se máš řídit? Brání ti strach z neznáma vykročit ve víře? 

Věz, že když zapojíme svou víru a vykročíme, i když je maličká, Bohu to dělá radost. A rozhodnout se spolehnout se na něj navzdory tomu, jak málo toho víme, ve skutečnosti naši víru posiluje. Protože náš Bůh vždycky dokáže svou věrnost, když se na něj spoléháme. Dovolme tedy, aby Abrahamův život byl pro nás příkladem.