Nedokonalé rodičovstvíUkázka

Nechat jít

Můžeme najít naději a inspiraci u rodičů, kteří tu byli před námi. Dostáváme naději a povzbuzení, když se cesta stane obtížnou. A když máme pocit, že už nemůžeme dál, náš Nebeský Otec říká: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ (2. Korintským 12:9). Takže právě když jsme nejslabší, Jeho moc působí nejlépe.

Jedním z náročnějších období rodičovství je, když se z našich dětí stanou předpubescenti a pokračují do teenagerských let. Právě v tomto období můžeme vidět změnu v chování a cítit, jak se od nás odtahují. Dělají ale přesně to, co se musí stát, aby se z nich stali zdraví, zodpovědní a nezávislí dospělí. Takže, co můžeme udělat? Nechat je být.

Nechat je vybírat si a posilovat tento sval provádění rozhodnutí a zažívání následků. Pokud chce tvé desetileté dítě utratit své kapesné za sladkosti a nezbudou mu peníze na zbytek týdne, nech ho. V celkovém měřítku to nebude mít žádný velký význam, ale v tomto procesu ho to poučí.

Nechat je klást otázky o jejich víře. Všechny děti je mají. Ptají se, protože chtějí odpovědi. Neboj se říct: „Nevím.“ A také se neboj zkusit to zjistit. Ale hlavně jen poslouchej. Pamatuj, že se také snažíme stát studenty našich dětí a toho, co je pohání.

Nechat je selhat a poučit se z toho. Tohle bude pro tebe jako rodiče jedna z nejtěžších věcí. Máš životní zkušenosti a vidíš dopředu, jaké následky by mohly z jejich rozhodnutí vzejít. Ale jak se poučí, když neustále kontroluješ výsledek? Možná jejich letní brigáda vyžaduje, aby byli v práci v 6:00 ráno. Pár dní, kdy zaspí a budou čelit následkům, jim pomůže naučit se cennou lekci.

Nechat jít neznamená, že se vzdáváš, ani to neznamená, že nezasahuješ. Na to je čas, dokonce i v životech našich dospělých dětí. Než to uděláš, polož si tuto otázku: „Je potenciální výsledek této situace něco, z čeho by se dalo těžko zotavit?“ Pokud je odpověď ne, pak si své názory nech pro sebe. Pokud je odpověď ano, pak odmítni žádost svého dítěte nebo s respektem něco řekni svým dospělým dětem.

Závěr je, že od chvíle, kdy se staneme rodiči, musíme začít s procesem propouštění. A je to proces. Jde to proti všemu v nás, protože je chceme chránit a uchránit před bojem. Ale naším mottem jako rodičů by mělo být: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ (Filipským 4:13). Často je to právě boj, který přináší úžasný výsledek. Jak v nás, tak v našich dětech.