Nedokonalé rodičovstvíUkázka

Vztah na prvním místě

Apoštol Pavel píše v Římanům 3:23, že „všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“ To znamená, že každý z nás, včetně našich dětí, bude dělat chyby. Někdy budou mít tyto chyby vážné následky a někdy ne. I když je naší rolí jako rodičů poskytovat instrukce a vést naše děti, když selžou, musíme mít náš vztah s nimi neustále na paměti. Zvaž následující, když se učíš, jak klást vztah na první místo:

Nezapomeň
Je docela těžké překonat chyby a hříšná rozhodnutí našich dětí. Můžeme být jejich hříšnými činy tak znechuceni, že úplně zapomeneme: i my jsme kdysi byli dětmi. Vzpomínáš si na ty chvíle, kdy jsi čekal, až se máma nebo táta vrátí domů? Snažme se být k našim dětem empatičtí. Odpouštějme jim stejně, jako Kristus odpustil nám (Efezským 4:32). Většinou se nesnaží nic pokazit. Jen se vyrovnávají se stavem, se kterým se potýkáme všichni – lidstvím.

Nech se vést vizí
Většina rodin zavádí pravidla, aby udržela děti v bezpečí a pomohla jim s životními rozhodnutími. Některá pravidla mají platit trvale, protože jsou cenná. Jiná mohou mít své místo jen po určitou dobu. Někdy ale striktní a neměnná pravidla vyvolávají vzpouru. V takových chvílích si musíme připomenout smysl daného pravidla a zeptat se sami sebe: „Je to ještě vůbec nutné?“ Pro rodiče je těžké ze svých rozhodnutí „polevit“, buď proto, že jim v tom brání pýcha, nebo se bojí, že je děti budou považovat za příliš povolné. Musíme ale tyto pocity překonat a udělat to, co je v nejlepším zájmu budoucího vztahu s našimi dětmi.

Nejde o tebe
Jakkoli je tento aspekt rodičovství těžký, je zásadní, abys ho pochopil. Když naše děti selžou, nejde o tebe. Pro rodiče je náročné nebrat si chování dětí osobně. Máme pocit, že se nám děti nějakým způsobem snaží zkazit život. To ale nedělají. Jak už bylo zmíněno výše, jen se snaží vyrovnat se svým problémem s lidstvím. Nepotřebují od nás výčitky svědomí. Potřebují jen rodiče, kteří chápou, že se snaží přijít na to, jak žít ve světě, který se jim ani nepodbízí, ani se o ně nestará.

Musíme si vzpomenout, jaké to bylo být dítětem. Stejně jako můžeme „proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou“, abychom obdrželi milosrdenství a milost, když to potřebujeme, buďme takovými rodiči, kteří k tomu povzbuzují i své děti (Židům 4:16). Naše děti se snaží vyrůst a součástí toho je i dělání chyb. Když jsou naše děti skleslé, pamatujme, že vztah s nimi je vždy tím nejdůležitějším ohledem.