Jak úzkost ze života vyškrtnoutUkázka

Nech to být a dýchej

Když se zastavíš a přemýšlíš o tom, je udivující, že nejsme všichni na jedné hromadě v koutě daném tím, co se na světě kolem nás děje. Navíc k výzvám, kterým čelíme ve svém osobním světě, dostáváš recept na trápení starostmi, strach, a v nejextrémnějších případech úplné nervové zhroucení. Snadno zapomínáme, že tu vesmír na starosti nemáme, takže riskujeme kolaps pod tíhou událostí světa.

Všude, kam se obrátíš o pomoc se svou úzkostí, najdeš pár společných témat. Jedno z nich je vzdát se kontroly - pokleknout před Bohem a přiznat mu, že se pokoušíme zvládat život sami.

To přiznat neznamená, že utíkáme před svými závazky, ani že se nemodlíme ve víře, že Bůh může změnit národy a tok dějin. Spíš to znamená přiznat, že nemít to pod kontrolou nám umožňuje nezapomínat, kdo nás vyvedl ze smrti do života v Kristu, a kdo způsobuje, že se přenastavíme do souladu se skutečností, že to je Bůh, kdo má tento svět skutečně pod kontrolou.

Tak to udělejme teď. Předej mu kontrolu. Modli se a dělej to, co dělat máš. A to ostatní nech na Bohu s vědomím, že tehdy se dostaví tvoje spočinutí.

Další téma je zhluboka dýchat. Možná jsi slyšel povzbuzení, abys když cítíš, že se tě zmocňuje panika, je dobré se zastavit a párkrát nadechnout. To protože když se cítíš v ohrožení (skutečném nebo domnělém) zapne se mechanismus "bojuj nebo uteč", který tě chrání před újmou. Když k tomu dojde, začneš dýchat mělce, nebo nevědomky přestaneš dýchat úplně.

Obnovit dýchání má uklidňující účinek. The American Institute of Stress (ano, máme takový) s tímto pohledem souhlasí: "Zhluboka dýchat zvyšuje dodávky kyslíku do mozku a stimuluje nervový systém, což podporuje stav klidu. Dýchací techniky ti pomáhají cítit se napojený na své tělo - přinášejí vnímání vzdalujících se starostí v hlavě a utišují ti myšlení.”

Je to Bůh, kdo nám dal poprvé se nadechnout, a je to Bůh, kdo nám dává každý dech (Skutky 17:25). A tak je to Bůh, kdo může dát uklidňující dýchání těm, kteří se pod tíhou strachování hroutí. Jestli se máš osvobodit od úzkosti, musíš se naučit zhluboka dýchat fyzicky i duchovně.

Vydechni: nemůžu.

Nadechni se: ale Ježíši, můžeš.

Když dýcháme zhluboka, připomíná nám to druhou stranu příběhu evangelia. Kristus žije, aby byl a dělal v nás a skrze nás to, co nezvládneme ve vlastní síle.

Na konci naší sedmidenní společné cesty bych strašně rád měl tu čest pomodlit se za tebe.

Nebeský Tatínku, děkuji ti za každého, kdo končí cestu zamýšlení nad tímto plánem. Děkuji, že jsi jim dával sílu dotáhnout to až do konce, zvlášť těm, kteří se báli, že to vzdají a nezvládnou to až sem. Modlím se, abys jim dál svým Duchem otvíral oči, abychom všichni mohli vidět Ježíše jasněji. A prosím tě, abys každému dal víru, kterou potřebuje pro další krok ve tvé moci. Ty jsi rozlomil každý řetěz, který nás spoutává. Dávej nám milost oblékat se do světla tvé pravdy a lásky. Ježíši, vyznáváme, že ty jsi Pán všech a všeho. Buď v nás pochválen, když se k tobě přimykáme a jdeme dál osvobozeni od úzkosti. Amen.