Duch svatý – Jsme hořlaví, nebo ohnivzdorní?Ukázka

Nejsme soběstační

Byli jsme vytvořeni tak, abychom byli závislí na Boží milosti a moci. Bez něj nemůžeme dělat nic (Jan 15,5). Naše soběstačnost plyne z něj (2. Korintským 3,5). Bůh do nás vkládá svého Ducha, protože ho potřebujeme, aby nás těšil, vedl, a dokonce i usměrňoval. On v nás uvádí do chodu své dary a moc, protože je potřebujeme na jeho misi: pro duchovní určení potřebujeme duchovní vybavení.

Nejsme postaveni do světa obchodu na vlastní pěst s jistou sumou duchovního kapitálu a určitými zdroji moci, díky kterým bychom byli nezávislí. Nejsme soběstačnými „kristíčky“. Svoji plnost přijímáme v každém okamžiku z Kristovy plnosti, jako ratolesti přijímají z révy mízu. Sami od sebe vinnou révou nejsme a nežijeme si odděleně vlastní život, ale teprve v něm jsme úplní (Koloským 2,10).

Nejsme povolaní jít do celého světa se svou malou elektrárnou, aby si lidé říkali, jak jsme úžasní. Možná bychom své charisma dokázali předvádět a sršeli jiskrným vtipem třeba hodinu, ale naší osobní elektrárně by brzy došlo palivo. Nejsme generátorem, nýbrž jen vodičem Boží moci. V Efezským 1,23 se píše, že církev „je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje.“ Jeho cílem je nás naplňovat a jednat skrze nás. Jsme potrubím, nikoli zdrojem. Ježíš prohlásil: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně“ (Jan 15,4).