Všechno o nebi a zármutkuUkázka

Někteří křesťané si nesprávně mysleli, že zármutek ukazuje na nedostatek víry. Tak cítí potřebu sebrat svou sílu, místo aby se pravdivě vypořádali s bolestnou ztrátou. Jiní jednoduše nechápou hloubku bolesti vdov, sirotků a rodičů, kteří přišli o dítě a tu bolest ukazují. Je to jako kdyby chtěli, aby se všechno zase vrátilo do normálu! Takový normál pro zanechané rodiny či člověka už neexistuje, a už nikdy nebude.

Dobrý zármutek je nutný, biblický, zbožný, a mělo by se k němu povzbuzovat. Ježíš řekl: "Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni." To je slib ze rtů všemocného Stvořitele, a současně to je pozvání pro Boží lidi, aby se toho potěšování účastnili. Ať už tak nebo tak, aby se mohlo dostavit slíbené potěšení, musí předcházet pláč. Truchlení znamená slzy, hlasitý pláč, výkřiky, nepředstavitelnou bolest a neutuchající temný, šerý, vše zahalující pocit ztráty. 

Dobrý zármutek jen tak neodejde. Můžeš ho potlačovat, ignorovat, odstrkovat přepracovaností, schovávat se před ním, ale bude tam někde ležet ukrytý až do dne, kdy si sám najde cestu ven.

Dobrý zármutek je takový, který nám umožňuje přesun do další fáze existence. Ano, vdova se musí naučit žít sama, a pozůstalí rodiče musí nést nepředstavitelný pocit samoty způsobený smrtí jejich syna nebo dcery. Zápasit musí truchlící sourozenci, na které se příliš často zapomíná, a přitom přišli o lásku svého bratra nebo sestry. A děti možná nejtíže ze všech musí zvládnout ztrátu jednoho nebo obou rodičů. Zármutek, který se pravdivě vypořádá s bolestí, do procesu uzdravení patří.

Pro někoho to už nikdy nebude "normál." Často se říkává, a je to velká pravda - když se za to neposuneš dál, budeš pokračovat se svým zármutkem. Někteří pozůstalí říkají, že to je jako když člověk přijde o končetinu - nikdy se plně neuzdravíš, ale naučíš se žít jinak a naučíš se přizpůsobit.

Zármutek tě ochromí. Pořád můžeš něco dělat, ale už ne tak jako dřív. 

Stephen Curtis Chapman, když mluvil o svém albu The Glorious Unfolding, popsal bolest, která se při každém probuzení zdvojnásobuje v novém uvědomení ztráty. Přemýšlel, že kdyby mohl křičet dost nahlas, až by naprosto ochraptěl, podobně jako Gill a já se donutil říct: "Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno." Jak nám sděluje kniha Job, Hospodin dal a Hospodin zase vzal. Buď požehnáno jeho jméno (Job 1:21).