Všechno o nebi a zármutkuUkázka

Smrt jednoho z nejbližších Ježíšových přátel, Lazara, vlastně dala vznik tomu nejkratšímu verši v Bibli. "Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ (Jan 11:35)

Ježíš přišel o svého vlastního pozemského tátu někdy ve dvanácti, právě ve věku velké nejistoty. Se všemi pozitivními prohlášeními, která jsme řekli, Ježíš neminimalizuje bolest zármutku. Nepřetírá to žádným nátěrem, sdílí se s námi hodně nablízko. A v tomto kratičkém příběhu s nejkratším veršem Bible nám to dochází. Ježíš zármutku rozuměl. On víc než kdo jiný ví, že smrt je přemožena, ale pořád tu zanechává vdovy, sirotky a truchlící pozůstalé. U kříže dochází k pozoruhodné výměně, přistupuje k přípravě na smrt a říká Marii: „Ženo, hle, tvůj syn.“ A Janovi: „Hle, tvá matka.“ Ať už se tam odehrávalo cokoli, Ježíš chápal důležitost blízké a spolehlivé opory právě ve chvílích zármutku.

Kdyby ses měl zeptat lidí, kteří truchlí pro smrt svého milého, jedno z toho, co cítí, je, že truchlí osamoceni a v pocitu, že je nikdo nechápe. To často na lidské úrovni bývá pravda, ale osvobozující pravda je, že v té nejhlubší bolesti, v oněch bezpředmětných kanoucích slzách nebo v tsunami zármutku to Ježíš také prožil, a tak to chápe.

Zármutek a láska s vzájemně protkávají. Náš zármutek je proto tak silný, jak silná byla láska. Jeden z Jákobových přátel mu řekl: byl bys na tom mnohem lépe, kdybys měl tátu, který by tě bil a neměl rád, ale tvůj táta byl úžasný, tak milující a tvořivý ve vzpomínkách, takže ho budeš postrádat jako blázen.

Utrpení a zármutek máme čekat, a vlastně mu jít naproti. Opravdu? Ano, jestli má Ježíš uzdravovat zkroušené v srdci, pak očekávej slzy. Jestli má uzdravovat lidi zdeptaného ducha, pak očekávej slzy. Slzy mohou být buď známkou zármutku bez naděje, nebo mohou zrcadlit skutečnou, hlubokou, dokonce nepředstavitelnou ztrátu, která přesto má naději a jistotu o místě určení našeho drahého a jistotu našeho vlastního uzdravení.