Nadpřirozený životUkázka

Žít zaměřeně a přitom přijmout nadpřirozené

Přijmout nadpřirozenou skutečnost duchovního světa je pro pochopení Bible nezbytné. Vysvětluje to, proč hřích modlářství nebude jen jako jakýkoli jiný hřích. Bude to ten hřích. Izrael byl stvořen pro loajalitu k Bohu, a když se místo toho obrátil k jiným bohům, musel do vyhnanství a Bůh ho zapudil jako ostatní národy. 

To je hlavní důvod, proč Bible o spasení či záchraně vždycky mluví jako o záležitosti víry. Bůh v konečném důsledku nehledá lepší chování nebo jednání. Hledá víru - loajalitu ve víře. Když se rozhodneme vyladit své srdce s Bohem všech bohů, zachrání nás. Když se rozhodneme jinak, zaséváme něco, co jednoho dne sklidíme.

Pro nás dnes loajalita ve víře znamená přijmout to, co Ježíš vykonal na kříži, protože on byl Bůh v těle. Naše etika a chování (naše činy) nejsou o tom být k Bohu natolik loajální, aby nás přijal. Řídíme se jeho příkazy, protože si nás už vybral. A jeho přikázání nás povedou ke štěstí a spokojenosti, protože nás směrují pryč od zkázy naší vlastní i druhých. Poskytují nám záblesk života v souladu s Bohem a celou jeho rodinou - naší rodinou - viditelnou i neviditelnou, v jeho království, v novém ráji... 

Členství v Boží rodině má jen jednu podmínku. Neochvějnou víru v Boha všech bohů, který k nám přišel v osobně Ježíše Krista. To členství nejen udílí úžasné výsady, ale také nám dává jasný cíl a smysl života. Členové Boží rodiny mají poslání: být Božími agenty v obnovování jeho dobré vlády na Zemi a rozšiřování členské základny jeho rodiny. My jsme Božími prostředky k pohánění velkého obratu, který se začal odvíjet ve Skutcích 2 s narozením církve, těla Kristova, a bude pokračovat až do chvíle, kdy se Pán vrátí. Protože se zlo po prvním pádu v Eden do celého lidstva rozšířilo jako nákaza, i evangelium se jako protijed šíří v téže infikované spoustě lidí. My jsme nositelé pravdy o Bohu všech bohů, o jeho lásce ke všem národům, i o jeho neproměnné touze přebývat se svou rodinou v pozemském domově, po čemž touží už od stvoření. Eden, ráj, znovu ožije.

Je vědecky dokázaná skutečnost, že se zemské světadíly od sebe každoročně vzdalují. Ale postup "driftu kontinentů" je lidskými smysly nepostřehnutelný. My víme, že se to děje, jen díky pozorováním, která je o té skutečnosti možné udělat. A stejné to je se soustavným a vytrvalým postupem Božího království. Pouhým okem nejsme schopni vnímat, jak se každý den smršťuje panství bohů a mocí temnosti, ani jak evangelium osvobozuje jednoho po druhém ty, kteří jsou pod jeho vládou. Je to nepostřehnutelná jistota.

Klíč k tomu, abychom se v tomto obrazu viděli, je pevně uchopit, že Bůh stále působí v uskutečňování svého plánu, i když to nevidíme. Nemůžeme opravdově prohlašovat, že věříme v neviditelný nadpřirozený svět, jestli nevěříme, že Boží inteligentní prozřetelnost je aktivní v našem životě i v událostech lidských dějin. Bůh si přeje, abychom žili se zaměřením - abychom věřili, že jeho neviditelná ruka a jeho neviditelní agenti loajální k němu i k nám (Židům 1:14) se zapojují do našich okolností, aby společně Boží cíl a globální ráj nezastavitelně pokračoval dál.

Každý z nás je pro někoho jiného na cestě do království a k obraně toho království životně důležitý. Každý den nám dovoluje kontakt s lidmi pod vládou temnoty, a při různých příležitostech se vzájemně povzbuzovat v těžkém úkolu naplňování našeho cíle v nedokonalém světě. Záleží na všem, co děláme a říkáme, i když se třeba nikdy nedozvíme proč ani jak. Ale na nás není to vidět - na nás je to dělat. Chodit ve víře není pasivní - je to smysluplné, cílevědomé a odhodlané.