Nadpřirozený životUkázka

Žít s výhledem do věčnosti

Mnoho křesťanů nemá adekvátní pohled na posmrtný život. Bible nám nesděluje všechno jaké to bude, ale některé aspekty jsou jisté. Nebudeme tam jen hrát na harfu a ani bez přestání zpívat a přitom se vznášet na obláčcích. Nebudeme jen sedět na nebeském gauči a povídat si s našimi milými zesnulými nebo známými věřícími osobnostmi z minulosti.

Spíš budeme žít život, jaký nabízí ráj - budeme mít plné ruce práce s radováním a pečováním o to, co Bůh stvořil, bok po boku s nebeskými bytostmi, které k němu zůstaly loajální. Nebe a země už nebudou místa od sebe oddělená.

Víme, že náš konečný úděl by měl formovat naše myšlení tady a teď. Jak řekl Pavel: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují" (1Korintským 2:9). Když známe tento úžasný a slavný výsledek, pomáhá nám to mít na zřeteli své současné okolnosti. Potom, co Pavel napsal právě přečtená slova, tohle řekl ve svém druhém dopisu do Korintu:

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! V každém našem soužení nás potěšuje... Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. (2 Korintským 1:3–4, 8–9)

Žijeme buďto s výhledem na cíl své cesty, nebo ne. A uvědomování si cíle by nám mělo měnit chování. Kdybys věděl, že jednou budeš bydlet ve stejném bytě nebo pracovat v jedné kanceláři s člověkem, kterého kritizuješ, bojuješ s ním nebo ho jinak nemusíš, věnoval bys trošku víc úsilí vytváření pokoje, víc bys ho povzbuzoval, a možná by ses s ním i spřátelil. Kde se to tedy bere, že s ostatními věřícími zacházíme tak špatně? Jak je možné, že nevkládáme tolik energie do pomoci nevěřícím, aby se přiblížili k Ježíši, jako kolik jí vkládáme do zacházení s nimi jako s nepřáteli? Buďto svůj pohled upíráme na věčnost, nebo ne.

Nakolik potřebuješ s Ježíšem vládnout, abys byl šťastný? Ta otázka ti může připadat divná, protože každý takový dar od Ježíše by byl úžasný. Proč tedy s ostatními soupeříme o postavení? Proč se handrkujeme o výhody, pozornost a osobní zisk? Copak vůbec nejsme lepší než Korinťané, kterým Pavel muset připomínat cíl cesty? Buď jsme spokojeni s vládou s Kristem, nebo nejsme.

Milý věřící, přišel čas žít jako když víš, kdo jsi a jaké plány pro tebe Bůh má.