Jak najít Boží život pro svou vůliUkázka

Můžu to říct opravdu tak prostě jako tento verš? Slyšet Boží hlas a jít tam, kam mne vede? Není to snad to, o co nám všem jde? Kdo by se neotočil, kdyby přes rameno slyšel Boží hlas? Představ si Všemocného, jak ozvěnou zní halami tvé mysli jako školní reproduktor. Kdybychom slyšeli Boha mluvit, samozřejmě bychom reagovali. Problém spočívá v tom, že zřídka víme, čí hlas to vlastně slyšíme. Nevypadá to, že by byl jen jeden, že? Naše srdce mluví. Mluví mysl. Křičí na nás to, čeho litujeme. Stará hanba volá. Naše tělo úpí. Duch šeptá. Ďábel hraje na naše struny. Uprostřed všeho toho hluku, jak můžeme vůbec vědět či poznat, jestli to je hlas Boží, za kterým jdeme, nebo jen naše vlastní přání?

Některé překlady tohoto verše z Izaiáše říkají: "Uslyšíš hlas hned za sebou.” To hodně pomáhá. Moc se mi ta představa líbí. Co když místo pokoušet se vysílat svá volání na dlouhých rozhlasových vlnách Bůh volá na krátkých vlnách? Co když je dokonale spokojený s tím, když se zastavíme, spíš než když se od něj zatouláme příliš daleko? Co když to nikdy nezamýšlel tak, abychom znali celý jeho plán? Byli bychom schopni udělat ten jeden krok před sebou a přitom se spolehnout, že promluví do přítomného ticha pro krok další? Co když nám Bůh nechce dát odpovědi, protože nám chce dát svou přítomnost?

Jednou jsem slyšel příběh člověka, který cestoval do Indie proto, aby se za něj modlila Matka Tereza. Přál si, aby se modlila, aby objevil Boží plán pro svůj život. Ona odmítla. On na tom trval. Ona mu kategoricky odpověděla: "Ne, to neudělám. Budu se modlit, aby ses na Boha spoléhal." Moc se mi líbí její odpověď, a řekl bych, že se mi současně i strašně nelíbí. I když si vyloženě moc přeju moct říct, že se na Boha spoléhám, radši bych ohledně své budoucnosti cítil jistotu a způsobilost. Ale to je právě to. Nikdo budoucnost nezná. A jestli Boží skutečné cíle pro náš život jsou naše víra a spolehnutí, pak by dávalo smysl, že nás o některých věcech bude muset držet v temnotách proto, aby v nás kultivoval to ostatní. 

Než sebereš odvahu, napřed se musíš trochu bát. Víru předchází nejistota, a pochyby musí přijít předtím, než můžeme vyzařovat spolehnutí. Spolehnutí je to, co nám roste v srdci, když svoje pochybnosti předáme Boží lásce. Hádám, že spolehnutí můžeš říkat schopnosti slyšet Boha nad svým životem zpívat písničku Cindy Lauper "Time after time":

Jestli upadneš, já tě chytím—budu čekat

každou chvíli

Spolehnutí je víra, že tvoje budoucnost je zabalená do Boží lásky, a jestli to je ten případ, pak můžeme s důvěrou jít do všeho, do čeho nás Bůh vede. Chci nad sebou slyšet jeho melodii tak hlasitě, že se ostatní hlasy naučí přiměřeně vyladit na jeho píseň. Ale to vyžaduje praxi. Vyžaduje to učení v každičké vteřině každého dne. Pokaždé, když cítíme, že mluví, a vědomě se odvrátíme, jeho hlas se trošku ztiší proti hlasitosti dobře zkomponovaných plánů. Chci růst ve své schopnosti slyšet Boží hlas a přeji si, abys ho slyšel i ty. A nejen hlas, který tě vždycky vede, ale hlas, který tě vždycky mění. Se vším menším jsem skoncoval.