Zbytečná úzkostlivostUkázka

Co kdybys mohl chválit Boha i když zažíváš bolest? Brian prožíval úzkost, která vedla až k některým fyzickým symptomům. Ale během jeho zkušenosti zjistil, že je přesto všechno tolik věcí, za které vděčí Bohu. Tady je jeho příběh: 

Několik let zpátky jsem se poprvé setkal s akutní úzkostí a panickým strachem, když jsem žil v zahraničí během náročného období mého života. Zatímco jsem se snažil naučit nový jazyk, začít podnikat, být Kristový světlem v místě, kde prakticky nebyla žádná církev a být rodičem jednoročních dvojčat, bylo to jako postupně klesat do temného údolí. 

Během několika následujících měsíců jsem trpěl bolestí na hrudi, bolestí hlavy a dalšími nemocemi, které sloužily jako katalyzátor pro strach a obavy, jaké jsem nikdy dřív nezažil. Až do této chvíle mého života, jsem nikdy příliš nebojoval s úzkostí a pokud mám být upřímný, chlubil jsem se tím, že mám odvahu riskovat. Ale brzy jsem začal přemítat nad nejhoršími scénáři—přesvědčený, že je se mou něco špatně, nebo že se něco hrozného stane mé rodině. 

Lidé se ptají jestli byla moje úzkost psychická, duchovní, nebo způsobená okolnostmi. Po dlouhém uvažování jsem docela přesvědčený, že odpověď je "ano". Věřím, že často může být příčinou více faktorů. Stres má ve zvyku vařit se až do bodu, kde i ti, kteří mají nejvyšší toleranci, jsou snadno ovlivnitelní jeho rostoucí silou. 

Mimo to stejně jako u jiných fyzických omezení nebo nemocí někteří z nás zažívají chvíle, kdy chemické látky v našich tělech nejsou v rovnováze. Do toho se náš duchovní nepřítel chopí příležitosti, když přijde na jeho útoky, které zaměřuje na naše slabosti. 

V Pavlově známé výzvě abychom o nic neměli starost ve Filipským 4:6-7, nás nevyzývá pouze k tomu, abychom se modlili, ale také abychom vzdávali díky. Pavel tyto pokyny nevydával v souvislosti s blížícím se vítězství ani po přijetí zázračného průlomu. Ve skutečnosti sám Pavel byl v dost prekérní situaci. Když psal církvi ve Filipech, by ve vězení a čelil nejisté budoucnosti. A přesto jeho dopis odráží jeho hlubokou radost a postoj rozradostnění. 

Takže uprostřed našich bolestí i my můžeme vzdát chválu. 

Nevěřím, že by se Pavel snažit v nás vzbudit falešnou vděčnost. Myslím si, že Pavel nás vyzývá k tomu, abychom vzdávali díky za všech okolností, ať už jsme uprostřed jakéhokoliv boje, kterým zrovna procházíme. 

Zjistil jsem, že mi nikdy nechybí věci, za které můžu být vděčný. Dokonce i během těch nejtěžších zkoušek, kterým jsem čelil, vždycky byli věci, za které jsem mohl být vděčný. Přemítat nad nimi a projevovat za ně vděčnost Bohu, mi pomáhá proměňovat mou perspektivu a přeprogramovat mou mysl. 

Převaha negativních nebo stresujících myšlenek může vytvořit pocit blížící se zkázy. Ale i když promluvám svou vděčnost Bohu jako nucený akt disciplíny, často zažívám, jak se ze mě zvedá břemeno. 

Nechci tím říct, že existuje nějaká efektivní formule na život bez úzkosti. Ale princip chválení Boha i v bolesti, je cestou do Jeho životadárné přítomnosti, která nám nabízí pokoj. 

Brian