Zbytečná úzkostlivostUkázka

Cítíš se někdy vinen tím, že jsi křesťan, který není bezstarostný? Přidává Ti na úzkosti to, že by ses takhle cítit neměl? Lori byla na stejné lodi, dokud neobjevila věc, která vše změnila. 

Mé manželství bylo v troskách. Na svých ramenech jsem nesla veškerou zodpovědnost za výchovu tří dětí, z toho dvou teenagerů (Pane, pomoz mi!). Práce, vaření, uklízení, řízení auta, opravování, placení, podporování, milování, obstarávání—to vše bylo na mně. Zasahovala mě nezměrná úzkost a já nevěděla, co s tím dělat.

Vyzkoušela jsem vše, co mě napadlo: poradenství, meditace, hudba, cvičení, promlouvání Písma, na co si vzpomeneš. Ale nic na ni nezabíralo. Nechápej mě špatně, rozhodně mi tyto věci pomáhali. Naučila jsem se používat nástroje, které jsem potřebovala, abych se znovu soustředila na Krista. Ale stále jsem zápasila. Ohlédnutím zpět jsem si uvědomila, že jsem jednu věc nezkusila, "nesnažit se".

Když zkoumáte Písmo, najdete spoustu veršů o starostech. Vím to, protože jsem hledala kouzelná slova, která mi pomůžou to jednou provždy přemoct. Při mém hledání jsem našla něco nečekaného. Musíš dávat pozor, aby sis toho všiml, ale v těchto verších se nachází skryté instrukce od našeho Otce: nedělat nic. Ano, myslím to vážně—nic.

V Matoušově evangeliu 11:28 B21 Ježíš říká: "Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout." On je ten, kdo pracuje, ne my. My jen máme přijít k Němu.

V Janově evangeliu 14:27 B21, Ježíš říká: "Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám …" Chápeš, co se snaží říct? On nám dává pokoj. On nám dává odpočinek. My nic neděláme. 

Opět v Matoušovi 6:25-34 B21, tato známá pasáž nám říká, abychom si nedělali starosti, neboť Bůh dokonce "obléká polní trávu", tak o kolik víc se postará o nás? Je nám řečeno "Hledejte nejprve Boží království … a toto vše vám bude dáno." Přesně tak—postřehl jsi to? Dáno!"

Bůh je dárce. On má odpovědi a stará se o nás. Některé věci prostě nemůžeme dělat sami a přesně takhle to zamýšlel. Abychom Ho potřebovali.

Všechny tyto věci, kterými jsem se trápila, se nakonec tak či onak vyřešily. To nebylo dokud jsem se nenadechla a odpočatě a opravdově nepřišla k Ježíšovi, neztichla, neopustila všechny detaily, neřekla Bohu, že Mu zcela důvěřuji, a dokud jsem se nenaučila nedělat nic—teprve pak jsem našla pokoj. Díky tomu, mé modlitby byly méně o mé situaci a více o mé důvěře k Němu. 

Jestli potřebuješ udělat to stejné, velice tě povzbuzuji, abys v Něm odpočíval. Můžeš Mu důvěřovat. Tady je, má modlitba pro chvíli, kdy se znovu cítím pohlcena úzkostí: 

Drahý Ježíši,

Přicházím dnes k Tobě s žádostí o pomoc. Jsi mé všechno. Pane, potřebuji odpočinek. Odevzdávám Ti své starosti. Vezmi si je, Pane. Přijímám Tvůj pokoj, tvou lásku a tvé pochopení. Pomoz mi se obrátit k Tobě, a ne k sobě. Pomoz mi přestat se snažit, ale začít důvěřovat. Pomoz mi počkat na Tvé odpovědi, protože vím, že jsou dobré. Dej mi moudrost, naději a pokoj. Děkuji Ti, Pane, za Tvou trpělivost a milost. Miluji Tě, Pane, a vím, že mne miluješ mnohem víc, než si dokážu představit.

Amen.

-Lori