Takto to být nemá: Pětidenní výzva od Lysa TerKeurstUkázka

Před slibem

Vypořádat se s každým velkým zklamáním je těžké. 

Když jsme sami, chceme nad tou nespravedlností křičet slova, která ve společnosti přátel z biblického kroužku nepoužíváme. Pak jsou tady však i chvíle plné naděje… kdy chceme pustit hudbu, začít se upřímně modlit a chválit Boha, jak je dobrý.

Takový už je člověk - trpící, ale přesto doufající.

A přesně takový je i David v žalmu 40. V prvních deseti verších David chválí Boha za to, že ho vysvobodil a ve verších 11-17 prosí, aby ho Bůh osvobodil znovu. David je trpící, ale stále doufá.

Doufat neznamená ignorovat realitu. Doufat znamená uznávat realitu stejným způsobem, jakým uznáváme Boží svrchovanost.

Naději nemůžeme hledat v tom, že se změní okolnosti nebo lidé. Naše naděje se musí upínat k neměnnému Božímu slibu. Doufáme v dobro, které nám Bůh v naší situaci nakonec přinese, a nezáleží na tom, zda to dobro bude odpovídat našim představám nebo ne. A občas to může i dlouho trvat. Musíme být vytrvalí. Trpěliví. Někdy i víc než trpěliví.

Vím, že se nám to může zdát nad naše síly.

Chci dostat to slibované požehnání z žalmu 40:5: "Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději." Zapomínám, že takovou důvěru v Boha často formuje trpělivost. Bůh si na mě nezasedl. Bůh si mě vybral, abych na vlastní kůži prožil jeden z Jeho slibů.

Je to velká čest. Ale občas to tak nevypadá. Musím projít náročným terénem, než se slib naplní.

O některých úskalích onoho náročného terénu se dočteme ve verších 1 - 3 žalmu 40:

"Na Hospodina jsem čekal toužebně

a on se naklonil a uslyšel můj křik.

Z vlhké jámy vytáhl mě,

z kalné bažiny,

mé nohy postavil na pevné skále,

mé kroky upevnil.

Do úst mi vložil novou píseň,

chvalozpěv Bohu našemu;

mnozí to spatří a budou ho mít v úctě,

na Hospodina se spolehnou."

Myšlenka trpělivého čekání v prvním verši je v tomto žalmu nesmírně důležitá. Hebrejské slovo naznačuje, že čekání stále trvá a je naplněno nedočkavým očekáváním a nadějí.

-Chci stát na pevné skále, před tím však musím trpělivě čekat, až mě Bůh zvedne z bláta a bahna a postaví mě na nohy. To slovo "postaví", hebrejsky qum, znamená vstát. Bůh mě musí pomoct odpoutat se od toho, co mě drželo v zajetí, než budu moct vstát.

Chci i tu slíbenou novou píseň. Všiml sis ale, co slibu nové písně v žalmu předchází? Je to volání o Boží pomoc. Ty nejsilnější chvalozpěvy jsou často hrdelní výkřiky bolesti, které se proměnily v krásné melodie.

A to platí i pro tebe.

Volej na Něj. Doufej v Něj. A věz, že Bůh se všech slov, která jsi pronesl či zvolal, ujme a složí z nich nádhernou píseň.

K ZAMYŠLENÍ:Zamysli se nad verši ve 40. žalmu, které jsme dnes studovali. Který z nich se týká tvé situace? Jak se změnil tvůj pohled na výsledek, který si přeješ?