Takto to být nemá: Pětidenní výzva od Lysa TerKeurstUkázka

A co když chci to své "šťastni navěky" hned?

Jistý. Pohodlný. Předvídatelný.

Takový má být můj život. Můj normál.

Předpokládám, že i tobě by se líbilo mít takový život.  

Bůh však v Písmu svatém upozorňuje, že v tomto životě mezi dvěma zahradami to nepůjde pokaždé tak, jak si přejeme:

Na světě zakoušíte soužení. (Jan 16:33)

Den má dost svého trápení. (Matouš 6:34)

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného. (1 Petr 4:12)

Upřímně? Všechny ty starosti jsou hrozně vyčerpávající.



Žít neustále s pocitem, že "nevíme, co přijde", nás děsí. 

Jsme unavení a chapadla strachu z neznámého nás dusí.

Strach a zklamání jsou jako blízcí příbuzní. Jdou ruku v ruce, dostanou se nám hluboko pod kůži a snadno nás ochromí. Prázdné odpovědi, které na toto téma dostáváme od mnoha křesťanů, nás matou. Zoufale si přejeme, aby všechno bylo jednodušší, než ve skutečnosti je.

Chápu.

Jenže v tomto světě mezi dvěma zahradami to tak většinou nefunguje. Jedno zklamání překonáme a hned je tu další. A další.

Pořád si říkáme, že až se z těch problémů vyhrabeme, život se uklidní a nápis navěky šťastni se rozvine nad scénou, kde budeme radostně tančit na pozadí západu slunce.

Ale co když právě to, že se život uklidní a všechna zklamání zmizí, je to nejhorší, co se ti může stát?

Co když ti to, že "nevíš", neubližuje, ale pomáhá?

Co když se díky tomu, že "nevíš", nemusíš zabývat něčím, co bys nedokázal unést? A Ten, kterého znáš, sám
Bůh, to unést dokáže.

Vybavíš si ty verše o těžkostech, které jsme právě četli? Tady jsou znovu v kontextu celých pasáží:

Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět. (Jan 16:33)

Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má
dost svého trápení. (Matouš 6:33-34)

Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného. Spíše se radujte, že máte podíl na
Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! (1 Petr 4:12-13)

Abychom dosáhli klidu uprostřed všeho, čemu čelíme, musíme zůstat Bohu na blízku.

Chceme útěchu v těch obdobích života, kdy "nevíme". Ale útěcha není řešení, které hledáme;
je to spíš vedlejší produkt, který získáme, když zůstaneme blízko Bohu. 

K ZAMYŠLENÍ: Jak ti může skutečnost, že "nevíš", pomáhat? Který z veršů z dnešního čtení tě v tom nejvíc povzbudil? Zkus se ho tento týden naučit zpaměti.