Zjevení Janovo 2
BKR
2
1Andìlu Efezské církve piš: Totoꜜ praví ten, kterýž drží tìch sedm hvìzd v pravici své, jenž se prochází uprostøed tìch sedmi svícnù zlatých: 2Známꜜ skutky tvé, a práci tvou, i trpìlivost tvou, a že nemùžeš trpìti zlých; a zkusil jsi tìch, kteøíž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháøi. 3A snášel jsi, a trpìlivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal. 4Ale mámꜜ nìco proti tobì, totiž že jsi tu první lásku svou opustil. 5Protož pomni, odkud jsi vypadl, a èiò pokání a první skutky èiò. Pakliꜜ toho nebude, pøijdu na tebe rychle a pohnuꜜ svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání èiniti. 6Ale toto dobré do sebe máš, že nenávidíš skutkù Mikulášenské roty, kterýchž i já nenávidím. 7Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítìzí, dám jísti z døeva života, kteréž jest uprostøed ráje Božího. 8Andìlu pak Smyrnenské církve piš: Toto praví ten první i poslední, kterýž byl mrtvý, a ožil: 9Vím o skutcích tvých, i o soužení, a chudobì tvé, (ale bohatý jsi), i o rouhání tìch, kteøíž se praví býti Židé, a nejsou, ale jsou sbìø satanova. 10Nebojž se nic toho, co trpìti máš. Aj, uvržeꜜ ïábel nìkteré z vás do vìzení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní. Budiž vìrný až do smrti, a dámꜜ korunu života. 11Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítìzí, nebude uražen od smrti druhé. 12Andìlu pak Pergamenské církve piš: Totoꜜ praví ten, kterýž má ten meè s obou stran ostrý: 13Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že držíš se jména mého, a nezapøel jsi víry mé, ani v tìch dnech, když Antipas, svìdek mùj vìrný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan. 14Ale mámꜜ proti tobì nìco málo, že tam máš ty, kteøíž drží uèení Balámovo, jenž uèil Baláka pohoršení klásti pøed oblièejem synù Izraelských, aby jedli modlám obìtované a smilnili. 15Tak i ty máš nìkteré, kteøíž drží uèení Mikulášencù, což já v nenávisti mám. 16Èiniž pokání. Pakli nebudeš, pøijdu na tebe brzy, a bojovatiꜜ budu s nimi meèem úst svých. 17Kdo má uši, slyšiž, co Duch praví církvím: Tomu, jenž vítìzí, dám jísti mannu skrytou a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož je pøijímá. 18Andìlu pak Tyatirské církve piš: Totoꜜ praví Syn Boží, jenž má oèi jako plamen ohnì, a nohy jeho podobné jsou mosazi: 19Známꜜ skutky tvé, i lásku, i pøisluhování, i vìrnost, i trpìlivost tvou, a skutky tvé, i ty poslední, kteøíž vìtší jsou nežli první. 20Ale mámꜜ proti tobì nìco málo, že dopouštíš ženì Jezábel, kteráž se býti praví prorokyní, uèiti a v blud uvoditi služebníky mé, aby smilnili a jedli modlám obìtované. 21Ale dalꜜ jsem jí èas, aby pokání èinila z smilstva svého, avšak neèinila pokání. 22Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteøíž cizoloží s ní, v soužení pøeveliké, jestliže nebudou èiniti pokání z skutkù svých. 23A syny její zmorduji smrtí; i zvìdíꜜ všecky církve, žeꜜ jsem já ten, kterýž zpytuji ledví a srdce, a odplatím jednomu každému z vás podle skutkù vašich. 24Vámꜜ pak pravím i jiným Tyatirským, kteøížkoli nemají uèení tohoto, a kteøíž nepoznali hlubokosti satanovy, jakž oni øíkají: Nevzložímꜜ na vás jiného bøemene. 25Avšak to, což máte, držte, dokavadž nepøijdu. 26Kdož by pak vítìzil a ostøíhal až do konce skutkù mých, dám jemu moc nad pohany. 27I budeꜜ je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrnèíøova støískáni budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého. 28A dám jemu hvìzdu jitøní. 29Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.