Matouš 18:1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9

V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“

Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed

se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete.

Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší.

Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.

Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.

Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.

Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně.

A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.