Randění v moderním světěUkázka

Jak na rande

Před mnoha lety jsem během návštěvy Grand kaňonu sestoupil hluboko dolů, abych se podíval na vodopád. Jak jsem sestupoval podél řeky Colorado, potkal jsem mladý pár mířící ke stejnému vodopádu, jako já. Pozvali mě, abych se k nim připojil, ale postřehl jsem, že kvůli nim zpomaluji. Jak jsem se tak hnal vpřed, najednou jsem začal mít obavu, že jsem vodopád minul. Jak jsem začal panikařit, vyškrábal jsem se na útes a přitom vyplašil jelena, kvůli němuž jsem sám spadl dolů do skalnatého kaňonu. Jak jsem tam tak ležel, zaslechl jsem zvuk padající vody. Šel jsem za ním a našel jsem ten sladký pár, který jsem dříve minul, jak si užívá oběd na úpatí vodopádu.

Vyprávím tento příběh, abych ukázal na tuto skutečnost: ten pár i já jsme oba dosáhli svého cíle, ale já jsem byl méně efektivní a navíc můj způsob dosažení cíle byl méně zábavný. To je i obraz moderního randění. Lidé nalézají lásku každý den. Přesto je cesta ke vztahu podstatně delší—mnoho lidí nedojde ke svatbě dříve než po třicítce. Předchozí generace měly cestu jasnější, ale ta naše prochází jakousi divočinou a to bez potřebné výbavy, vedení a s půlkou müsli tyčinky. Děláme to, ale po cestě schytáváme rány.

Pravidla randění se stala nejednoznačnými a nejistými. Schůzky by měly být spojeny se slovy jako radost, nadšení a povznesení.Jenže daleko častěji o nich slyším vyprávět slovy smutné, vyčerpávající a stresující. Jako ten, kdo miluje své mladé, svobodné přátele, přeji jim něco lepšího. A lepší cesta je možná! Cesta k lásce může být bolestivá, ale je možné vyhnout se zbytečným zranění.

Velká část bolesti byla způsobena nedostatkem zacíleného procesu randění. Všimněte se, že říkám proces—slovo, které zahrnuje pohyb. Chození by mělo být řadou akcí, směřujících k předem určenému cíli. Nejedná se o stav přebývání bez jakéhokoli druhu hybnosti. Je tím míněn proces ověřování, které vede do kýženého cíle–přístavu zvaného manželství.

Tento proces je charakterizován nadčasovými principy, zakořeněnými v povaze a lásce Boží. Všimni si, že jim říkám principy, ne kroky. Kroky by byly snazší—prostě se drž instrukcí a šťastně se oženíš/vdáš! Takhle chození nefunguje, na to jsou vztahy příliš dynamické. Chození je mnohem víc než sestavování výrobku podobné plavbě přes oceán. Postup podle manuálu nebude fungovat při plavbě přes oceán. Nedostaneš podrobný obrázkový návod, protože prostředí se stále mění. Kdo ví, jaké bouře budeš během plavby překonávat?

Avšak principy mohou na moři zachránit tvůj život. Se znalostí orientace podle hvězd nebo s uměním používat kompas nebo dovedností zacházet s mapou a sextantem uvidíš cestu. Stejně tak tvé principy chození ti pomůžou zvládnout každou nadcházející výzvu. Taková informace tě dostane z břehu osamění do přístavu manželství.

Následování principů popíši v dalších dvou čteních, která si žádají vstoupit do hry svou hlavou i srdcem. Bude to chtít práci. Ale tato práce se stane dobrodružstvím (i když s určitým rizikem), díky kterému to stojí za tu námahu. Tyto vůdčí principy—pokud je použiješ ve svém chození—tě bezpečně provedou bouřlivými vodami chození.

Odpověz

Jaká slova máš spojená s chozením? Jaká máš očekávání od rad k chození? Jaké je tvoje smýšlení o chození?

Co to znamená, že chození je proces? Jaké akce jsou zahrnuty v procesu seznamování? Jaký je cíl této, dá se říci, výpravy? Pokud nestojíš o manželství, jaké jsou podmínky pro udržení zdravých vztahů?

Jaké vztahové dovednosti potřebuješ pro úspěšnou práci na vztahu? Jak nasloucháš, pozoruješ a ověřuješ lidi, které potkáváš? Jak se tenhle proces může stát dobrodružstvím?