Rút: Příběh Boží vykupující láskyUkázka

V Rút 1 nám Bůh dokazuje svou věrnost:

·Bůh je věrný, i když my nejsme

·Bůh je věrný, i když si zoufáme

·Bůh je věrný, i když jsme zapomněli na Jeho sliby.

Za života Elímeleka, Noemi a jejich dvou synů vypukl v Betlémě hladomor. Hladomor přicházel často jako trest za neposlušnost Izraelců vůči Bohu. Tehdy Bůh dopouštěl utrpení svého lidu, aby je pohnul k pokání. Místo toho se Elímelek obrátil k Bohu zády a odvedl svou rodinu do Moábu. Než aby litoval svých hříchů, snažil se před Božím trestem utéct. Jako by si Elímelek řekl: "Když se o mě a mou rodinu nepostará Bůh, musím to vzít do vlastních rukou a udělat to sám." Ale Bůh Moábce, kteří uctívali falešného boha Kemoše, nenáviděl. Jasně svému lidu nařídil, aby si s Moábci nic nezačínali. Elímelek upřednostnil přežití před poslušností. Snaha postarat se o rodinu neomlouvá porušení Božích příkazů. Bůh nám neoplácí naši nevěrnost stejnou mincí (Římanům 3,3-4). Vidíme, že Bůh zůstává věrný, navzdory naší nevíře.

Elímelek a jeho synové v Moábu zemřeli a zanechali po sobě Noemi a její snachy Orpu a Rút. Dovedete si představit, jak se Noemi cítila? Jak tam tak stála nad hrobem třetí milované osoby, sáhla si Noemi na dno. Byla zoufalá. Ztráta manžela a synů se netýkala jen jí. Tři chudé nezaopatřené vdovy v nepřátelské zemi.

Protivenství nás často nutí o Bohu pochybovat. Noemi neviděla Boží plán v celé jeho šíři, ale nepochybovala o Boží existenci. Pochybovala o Jeho lásce a něžné péči. Nicméně v nejčernějších okamžicích často přichází Božího milosrdenství. Bůh je s námi uprostřed nesnází. Nezapomínejme, že i když si zoufáme, Bůh zůstává věrný.

Obyvatelům Betléma, kteří ji radostně vítali, Noemi řekla, ať ji nazývají Mara. Noemi se cítila být terčem Božího hněvu, protože "jí připravil velmi těžký úděl". Jméno, které jí dal Bůh (Noemi znamená Rozkošná), chtěla změnit na jméno, které odpovídalo situaci, ve které se octla a pocitům, které zažívala (Mara znamená Trpká). Noemi si neuměla představit, že by pro ni mohl Bůh chystat něco "rozkošného". Způsob, jakým vnímala pravdu se změnil a s ním i její představa Boha. Noemi už nevidí Boží věrnost a lásku. Nevidí ani Rút, která stojí hned vedle ní. Rút, která jí slíbila věčnou lásku a náklonnost, by mohla oprávněně volat: "Haló, já jsem tady!". Noemi zapomněla na Boží zaslíbení (Deuteronomium 31,8). Noemi zapomněla, že Bůh bude vždy s ní a nikdy ji neopustí. Naštěstí je Bůh věrný, i když my na Jeho sliby zapomeneme.

V celém Písmu nacházíme důkazy Boží nehynoucí lásky. Život Noemi procházel různými kotrmelci, ale Boží láska k ní byla stále stejná. Když se Elímelek s Noemi obrátili k Bohu zády, On zůstal věrný. Když si Noemi zoufala po ztrátě manžela a dvou synů, Bůh zůstával věrný. Když zapomněla na Boží sliby, Bůh nezapomněl. Nezáleží na tom, v jaké situaci se nacházíme, můžeme vždy spoléhat na Boží věrnost. On neopouští své děti.

Už jsi někdy zažíval hořkost a beznaděj jako Noemi? Tak moc ses zaměřil na svou bolest, že ti uniklo, jak moc ti Bůh žehná? Všichni máme ve zvyku zapomínat na Boží sliby a žít jako sirotci a ne jako dědicové Jeho království. Jak si můžeš připomínat Boží věrnost?