Uctívání BohaUkázka

Radost z nicnedělání

Existuje mnohem hlubší úroveň uctívání, kdy nejsme schopni se verbálně ani neverbálně vyjádřit - kde jsme naprosto pasivní. Nejvyšší a nejintenzivnější uctívání se odehrává tehy, když nemůžeme dělat nic jiného než žasnout, když jsme bezmocní a oněmělí úžasem a vděčností, když jen sedíme a pozorujeme, jak Bůh působí.

Už jsi se někdy dostal do situace, kdy jsi nemohl nic říct ani udělat? Někdo udělal něco nesmírně úžasného a ty jsi nebyl schopen dělat nic jiného než cítit vděčnost? Možná ten člověk odešel a ty sis přál, abys ho našel a řekl mu, jak moc si vážíš toho, co udělal. A možná ses cítil frustrovaný a část radosti ti vzala skutečnost, že nebylo možné vyjádřit vděčnost. Na přirozené úrovni vždy cítíme, že musíme něco udělat.

Neřekl jsem, že nic necítíme, ale že nic neděláme. To je, jak říká Izaiáš, nejlepší způsob života - způsob, jakým Bůh chce abychom žili. Představuje to tu největší radost, jaká existuje. A i když jsme bezmocní - jako bychom tam stáli s otevřenou pusou - Bůh vidí, jak se cítíme, a ví, že jsme vděční