Muž na prostředním kříži - sedmidenní velikonoční plánUkázka

ÚPLNÉ ZATMĚNÍ

„Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli.“ ‭‭Lukáš‬ ‭23:44-45‬ ‭(B21‬)

Po Ježíšově ukřižování, přesně kolem poledne, pohltila zemi tma. Představ si‬, jak znepokojující to muselo být! Náhle se lidé jistě cítili zranitelnější, více na hraně. Možná se našli i tací, kteří byli přítomni u Ježíšova zatčení a pamatovali si, že varoval: "Toto je vaše chvíle - vláda temnoty" (Lukáš 22:53). Většina si však pravděpodobně říkala: Zajímá mě, o co asi jde v této temnotě? Zajímalo by mě, proč se to děje?

V jistém smyslu měli odpověď na tyto otázky znát. K Ježíšově smrti došlo během oslav Velikonočních svátků v Jeruzalémě - oslav, které se konaly každoročně po stovky let. Během této doby si Židé připomínali, že poslední pohromou, kterou Bůh seslal na Egypt před příchodem anděla smrti a smrtí prvorozených synů, byla tma nad celou zemí. Připomínali by si, že po tmě přišla smrt: že tehdy se pouze ti, které chránila krev velikonočního beránka, ráno probudili a zjistili, že jejich prvorození jsou stále s nimi. A nyní, zde, ve větším Exodu avizovaném tím prvním, tma předcházela smrti Krista, který byl a je dokonalým velikonočním beránkem.

Ježíš - jako dokonalý, neposkvrněný Beránek - vstoupil do přítomnosti bezhříšného Boha jako Nositel hříchu. A co víc, kromě sebe s sebou nenesl žádnou zástupnou oběť. Před tímto historickým okamžikem musel velekněz, aby mohl vstoupit do Boží přítomnosti na svatém místě v jeruzalemském chrámu, přinést oběť za svůj vlastní hřích a poté za hříchy těch, které zastupoval. Tento Velekněz však do nebeské přítomnosti svatého Boha vstoupil s prázdnou. Proč? Protože On sám nepotřeboval žádnou oběť, protože byl dokonalý, bez hříchu, a přesto On sám byl obětí. Ježíš byl tím Beránkem. Nic jiného nést nemohl a nic jiného nést neměl. Jak Petr vysvětluje: „On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž.“ ‭‭(1 Petr‬ ‭2:24)‬

A tak neměla temnota Božího soudu poslední slovo. Díky tomu, že se Ježíš stal hříchem a vzal na sebe plnou zuřivost Božího hněvu, můžeme být přeneseni do Božího království, "do Jeho podivuhodného světla" (1 Petr 2:9). Na celém světě nemůže nic lépe dokázat, jak skutečná je Boží láska k hříšníkům a jak skutečný je pro Boha náš hřích.

V temnotě se může slunce dobře skrýt,
a slávu svou do sebe uzavřít,
když Kristus, mocný Stvořitel, zemřel,
za hřích svého stvoření.[1]

• Jak mě Bůh volá k tomu, abych myslel jinak?
• Jak Bůh přetváří náklonnost mého srdce - co vlastně miluji?
• K čemu mě Bůh volá, jak tak procházím dnešním dnem?

[1] Isaac Watts, "Alas, and Did My Savior Bleed" (1707).