Jsi v bezpečí?

V dnešním světě klademe velkou hodnotu na bezpečí a máme sklon u oltáře uctívat pohodlí a za každou cenu se vybývat nepohodlí. To by neměl být případ Božích dětí.

V celé Bibli zjišťujeme, že když jsou v následování Krista naše bezpečí a pohodlí druhořadé, Boha to oslavuje a naši víru posiluje. Bůh si přeje, abychom žili v zóně víry - ne v zóně bezpečí.

Když Ježíš vyzval Petra, aby v bouřce vykročil z člunu - to nebylo bezpečné.

Když Bůh povolal Mojžíše, aby se s ním setkal na vrcholku hory Sinaj uprostřed hromů, blesků, zemětřesení a dýmu - to nebylo bezpečné.

Když Izraelce pronásledovala egyptská armáda, neutekli před nimi po suché zemi, ale poslechli a vydali se rovnou přes moře - to nebylo bezpečné.

Bůh je všemocný a ničeho se nebojí. Když pochopíme, že naše bezpečí můžeme najít jedině v něm, i my můžeme být stateční, smělí a nebojácní. Když se spolehneme na jeho hlas a poslechneme ho, Boha to oslaví, naši víru to posílí, a naše láska k němu roste.

Kdyby se Petr rozhodl pro jistotu místo následování Ježíše, nikdy by nezažil zázrak chůze po vodě.

Vyžadovalo odvahu, aby Mojžíš vystoupal na horu Sinaj, ale kdyby to neudělal, přišel by o osobní setkání s Bohem. Jeho víra mu umožnila být svědkem Boží přítomnosti a slávy stejně jako se mu dostalo cti osobně s Bohem mluvit.

Kdyby se Izraelci rozhodli vydat se bezpečnější cestou po pevné půdě místo přes nejistou vodu, nemohli by být svědky Boží moci zachránit je tím, že zázračně rozdělil vody Rudého moře.

Náš nebeský Otec nám přikazuje nebát se a neztrácet odvahu, protože je s námi. Ježíš se nikdy neposadil za postranní čáru, a to bychom neměli ani my. Jako jeho reprezentanti potřebujeme být nebojácní a sebrat odvahu, protože chápeme, že duše zpečetěná Bohem je ve věčném bezpečí. Pro ty, kteří vložili svou víru v Ježíše, i smrt byla poražena a naše vítězství je jisté.

Když kráčíme s Bohem, jediný, kdo není v bezpečí, je nepřítel našich duší.

Stali jsme se nebezpeční.

MODLITBA:
Drahý Pane, děkuji, že když jsi nám po boku, ničeho se nemusíme bát. Kéž bychom nikdy neseděli za postranní čárou jako diváci, ale místo toho se aktivně zúčastnili, takže tě naše činy oslavují a dělají tento svět lepší.

PŘEMÝŠLENÍ:
Tíhneš víc k zóně bezpečí nebo víry?