Evangelium podle PavlaUkázka

Můžeme žít s nadějí, tedy se nebát

Přestože zákon a milost fungují na stejném morálním standardu, eschatologie milosti - která mluví o věcech, které přijdou - je nekonečně větší než eschatologie zákona. Určitě, věčná budoucnost těch pod milostí v sobě nemá nic jiného než nekončící slávu a požehnání. A to jediné, co v sobě má budoucnost lidí zůstávajících pod zákonem, je smrt a věčné zatracení.

Zde je základní rozdíl mezi zákonem a milostí. Zákon hříšníkům neslibuje nic jiného než záruku soudu. Pro ty, kdo jsou ještě pod zákonem, návrat Krista bude indikovat konečné vylití přicházejícího soudu, a to je děsivá vyhlídka. Ale Boží záchranná milost nám sděluje, abychom "očekávali tu požehnanou naději - slavný příchod našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista." Zákon hrozí soudem a vyslovuje trest smrti. Milost zaručuje odpuštění a slib věčného požehnání. Zákon ukazuje na minulost hříšníka a tím plní provinilé srdce strachem a lítostí. Milost ukazuje na budoucnost věřícího a plní odpuštěné srdce vděčností a nadějí.

Ten rozdíl už nemůže být jasnější, a je na hony vzdálený lákat nás do apatické pasivity - spíš než eliminovat naši touhu být dobrý a konat dobro - měl by nás motivovat k usilování o svatost z celého srdce, s plným nadšením a se vší energií. To je vlastně to, co Kristus udělal pro nás, "On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro."

Milost působí nenávist k hříchu v každém skutečném věřícím. Plní nám srdce i mysl svatou nelibostí ke všemu, co Bohu dělá ostudu. Přestože naše tělo pořád ještě podléhá hříchu, v hloubi duše máme "odpor ke zlu." Opravdu, nenávist ke zlu je nezbytné vyjádření lásky k Bohu (Žalm 97:10), a to je motiv věřícího: "abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí." Druhá strana tady toho, ta pozitivní, je trvalý hlad a žízeň po spravedlnosti - stimul, který nás pobízí "žít na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně."

Ten "slavný příchod našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista" je požehnaná naděje, na kterou se tak těšíme, protože Kristovo objevení ve slávě bude znamenat naprosté a trvalé odstranění hříchu z toho, co prožíváme, a v tom okamžiku si nás promění a zdokonalí.