Vražedné srovnáváníUkázka

Chvíle prozření.

Velkou část života jsem zápasila s pocitem, že mne opomíjeli, přehlíželi a nechtěli. To vzniklo z celé řady věcí včetně toho, že mi máma řekla, že mne nechtěla, nebo když mne nevzali do týmu ve škole kvůli nadváze, a že o mne nestáli spolužáci. No a na jaře 2020, když celý svět spěl k lockdownu, celý rok sjednaných přednášek se zrušil, protože se rušilo všechno. A jednoho dne jsem byla na Instagramu a viděla tam, že dost mých přítel pozvali mluvit na velké konferenci pro ženy, pořádané virtuálně. Znala jsem přednášející a znala jsem i pořadatele... ale mne nepozvali, abych mluvila.

Začala jsem se topit v pocitech nedostatečnosti, zatímco mou mysl zaplavovaly otázky: "Proč mne nepozvali?" "Proč mne vynechali?" "To nejsem dost dobrá?" Ale uprostřed těch otázek se mne Duch svatý zeptal jinak, a to naprosto změnilo dráhu mého života i mé identity. Zeptal se mne: "Proč na tom záleží?" Tato jednoduchá otázka byla hluboká a zasáhla mne přímo do srdce. Donutila mne podívat se do tváře tomu, čemu jsem o sobě věřila. A nebylo to hezké.

Nějak a někde jsem začala spojovat svou identitu s pozváním přednášet. To, že mne nepozvali, mi docela jednoduše tuto pravdu odkrylo. Cítila jsem se nejistá, protože jsem stavěla svou identitu na nejistém základě jejich pozvání. Ale v našem dnešním ústředním verši vidíme, jak Jonatan stavěl svou identitu na jediném pevném a bezpečném základě, z něhož můžeme jít směle za cílem, aniž bychom se s někým srovnávali.

Na rozdíl od svého otce krále Saula se na Davida nedíval jako na hrozbu jen proto, že ho lidé uznávali. Místo toho měl Davida rád a dával mu to najevo. Ale jak to je možné? Ještě než David vůbec vstoupil na scénu, máme pohled víry, která Jonatanovu identitu ukotvila. 1 Samuelova 14:6:

"Pojď," řekl Jonatan svému zbrojnoši, "pronikneme ke hlídce těch neobřezanců. Snad bude Hospodin při nás. Vždyť Hospodinu není zatěžko zvítězit, ať už jich je mnoho nebo málo."

Jonatan porazil Filištínce pro Boha, ne protože se pokoušel na lidi udělat dojem (žádní diváci tam nebyli), ani protože by si chtěl vybudovat jméno (žádní diváci tam nebyli). Šel sám, protože se plně spoléhal na Boha a věřil, že se nic nemůže postavit proti cíli v Bohu. Ne lidské uznání. Ne jeho status budoucího krále. Nic takového. A právě proto, když tvoji nejistotu vynese na povrch, že tě vynechali nebo přehlédli, místo aby ses ptal "Proč mne nevybrali?" nebo "Jak to, že to dostane vždycky on?" začni se ptát: "Proč na tom záleží?"

Před naším dalším setkáním jdi k Bohu a pros ho, aby ti ukázal kořen tvé nejistoty, aby sis mohl začít budovat svou identitu na bezpečném základě toho, kdo Bůh říká, že jsi.