NADĚJE A PŘIPOMÍNÁNÍ

Podle Janice Harley  

"To si připomínám v mysli, proto mám naději. Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování. Je nová každé ráno, tvá věrnost je velká..”—Pláč 3:21-23 (ČSP)

Když přemýšlíme o naději, někdy mne až přemáhá nadšení, když si uvědomím a věřím, že se stane něco úžasného. Netuším kdy. Nevím jak. Jen hluboko v duši mám přesvědčené očekávání, že touha mého srdce, zobrazená 101 krát v mých modlitbách, bude vyslyšena. Vzpomínám si na Boží dobrotu, kdy mne v životě chránil, staral se o mne, utěšoval mne a vždy znovu a znovu mne vedl.

V knize Pláč je Jeremiáš uprostřed svého propadu. Jen pláče nad tragedií toho, co se stalo s Jeruzalémem. Ocitl se v tom, co se jevilo jako beznadějná situace. Lidé se obrátili proti němu a zdálo se, že ho opustil dokonce i Bůh. Uzdravení z jeho beznaděje nastalo, když si začal připomínat všechno dobré, co Bůh učinil. Přestal přemýšlet o sobě a začal si připomínat, kdo je Bůh. A jako u Jeremiáše, když jsme schopné přestat se soustředit na sebe a upnout myšlenky na Boha, naše myšlenkové nastavení to obnoví.

V mém životě bylo období, kdy jsem procházela zdánlivě beznadějným usilováním. Osm předlouhých let jsem se pokoušela otěhotnět. Strašně jsem po dítěti toužila. Modlila jsem se za dítě. Prosila jsem, žebrala a žadonila o dítě, syna. A prožívala jedno nevydařené těhotenství za druhým - jeden samovolný potrat za druhým. A každou tu ztrátu jsem oplakala. 

Nicméně v té době jsem také měla naději... naději, že Bůh moje modlitby vyslyší. Naděje je přesvědčené očekávání. Naděje je pokojné ujištění, že něco, co se ještě nestalo, se jednou stane. Měla jsem naději, protože jsem si mohla připomínat dobrotu a věrnost svého milovaného nebeského Tatínka. 

Naděje je přesvědčené očekávání, které vyplývá z víry. Moje víra se postavila na vzpomínky z minulosti, a přemýšlela jsem o velké Boží věrnosti. Přišly těžké dny? Ano! Dostavily se dny, kdy jsem si říkala, že všichni kolem mne mají dítě jenom já ne? Ano! Přesto jsem měla víru v Boha, jehož slitování nikdy neselže, kde jeho milosrdenství je každé ráno nové, a jehož láska k nám nezná hranice. 

Bez víry není naděje. Protože jsem věřila v Boží lásku ke mně, byla jsem schopná nenechat se semlít svým tak hluboce polámaným srdcem! Díky naději a připomínání, jak laskavý, milostivý a mocný Bůh je, jsem mohla vytrvat a nevzdat to až do chvíle, kdy jsem v náručí chovala své zdravé novorozeně, synáčka. Páni, jak moc nás Bůh miluje! 

Zastav se a promysli: Uvažuj nad mnoha způsoby, kterými Bůh ukázal tobě a tvé rodině svou věrnost.

Cvičení a modlitba: Potřebuješ naději od Pána? Přečti si Pláč 3:17-26, kde najdeš někoho hodně smutného nad zoufalou situací, který přesto vložil svou naději a důvěru na Pána. Pak se za svou situaci modli.