Hlasitější píseň: Naslouchání naději uprostřed bolesti, úzkosti, zármutku, pochyb a bědováníUkázka

Pláč je vrcholný příklad žalozpěvu - volání k Bohu v zármutku a bolesti. V našem dnešním čtení Jeremiáš, plačící prorok a autor knihy Pláč, vyjadřuje zkázu z hrozného utrpení jeho lidu. 

Třetí kapitola Pláče je centrum Jeremiášova pláče. Je to fyzické a emotivní vyvrcholení Pláče. Kapitola tři obsahuje právě ten moment, kdy je prorokovo toužebné přání nejosobnější a nejvášnivější. Ale právě než to začne vypadat, že Jeremiáš propadne zoufalství - stane se něco zvláštního a významného. 

Jeremiáš zatlouká do země svůj kůl víry. Vyjadřuje to slovy: "Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí. Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!" (3:21-23). 

Jeremiáš pronáší to nejmocnější slovo, jaké kdy ve svých zápasech můžeme říct: však. 

Při slově však nastává chvíle, kdy se prorok posunuje od svých bolestných jak (viz den dva) ke své jediné naději. 

Však je pevný základ, ten kůl zapuštěný do země všech žalozpěvů. 

Však je naděje Boží láskyplné přítomnosti - i když to možná necítíme. 

Jeremiášovo však nacházíme v neměnící se a neochvějné Boží lásce. Svým však Jeremiáš prohlašuje: "Dokonce i jestli tohle trápení nikdy neskončí, já vždycky budu uctívat Boha.”

Však je paradigma přehození výhybky našich nářků. 

Však se pozvedá, i když se rakovina neuzdraví, i když se dluh nikdy nezmenší, i když mi ten kluk nikdy nezavolá, i když dítě dál zápasí, i když na otázky nedostanu odpověď, i když ti tvůj milovaný znovu ublíží. 

Však věří, že i když se ti nebude dařit, Ježíš ti vždycky stačí. Jeho soucitná láska stačí víc než dost. 

Však je bojovníkova cena vítězství. Však je těžce získaná víra. Však doufá v Boha kvůli Bohu samému. 

Když se nám podaří přivlastnit si Jeremiášův postoj jeho "však", povede nás to do nejpravdivější formy uctívání - uctívání Boha samého. Ne Boha a požehnání, ne Boha a benefitů, ale Boha pro Boha samého. 

A bez ohledu na to, jak divoce bouře zuří, Však vytrvá. Toto však vypadá následovně: "Tohle je strašné. Však já budu chválit svého Boha, protože jenom on si to zaslouží, jen on je toho hoden.” 

Však je umění spoléhat se na Boha bez ohledu na to, co dává, bez ohledu na to, co bere. 

Naše období žalozpěvů, když je sami sobě dovolíme, nám buďto způsobí, že propadneme zoufalství, nebo nechá narodit se hlubší a ryzejší víře - naučí nás pevně stát a nacházet novou sílu. 

Jestli tě život bolí, kéž bys dnes dokázal prohlásit své však.