Hlasitější píseň: Naslouchání naději uprostřed bolesti, úzkosti, zármutku, pochyb a bědováníUkázka

Mojžíš byl člověk, kterého sužovala emoční bolest, jestli ne i fyzická. Jakoby se o něj tahaly jeho dvě identity - jeho hluboké a osobní spojení s izraelskými otroky, a jeho hluboké citové spojení s egyptským faraonem, i když byl zlý, ale který ho adoptoval. 

Tohle všechno změnil den, kdy se Mojžíš setkal s Bohem v hořícím keři. 

Je těžké představit si, jaké by bylo potkat Boha v tak metafyzické a zázračné chvíli. Ale vím, že to muselo být hodně silné. 

Mojžíš po vraždě Egypťana utekl z domova, takže byl doslova i emočně na poušti - daleko od svého lidu. A právě tam, uprostřed jeho vlastní duchovní a tělesné pouště, se ukázal Bůh. 

Při čtení dnešního textu Písma v knize Exodus si všimni, kolikrát se tam objevují slova "vidět" nebo "pohled". Pak věnuj pozornost dalším smyslům, které tam jsou zmíněné. V tu chvíli, odehrávající se mezi Bohem a Mojžíšem, se dovídáme, že Bůh vidí, slyší a ukazuje se, když ho potřebujeme nejvíc. Zde je jen pár věcí, které nás ta chvíle učí: 

• Bůh má vládu a majestát nad vším na této zemi - nejen nad hořícím keřem, ale nad vším stvořením, nad chaosem, a dokonce nad našimi fyzickými těly. 
• Boží sláva je jako oheň, který nás pročišťuje a utěšuje svou hřejivostí. V bolesti můžeme prožívat jeho slávu. 
• Hořící keř je metafora - stejně jako keř, i když budeme trpět, nestráví nás to, nespálí. 
• Máme Boha, který vidí, naslouchá a mluví, Boha, který sestupuje a ukáže se. 

A při čtení dnešního textu nezapomínej, že i když ti současná zkouška připadá nemožná, Boží korouhev nad tebou je láska. On se na tvé poušti ukazuje s otevřeným pozváním k jeho slavnostnímu stolu. On tě vidí. On tě slyší. A je blízko.