Na cestě s Ježíšem - 40-tidenní postní plán čteníUkázka

Vyrůstala jsem ve formálním církevním prostředí. Liturgie přijímání obsahovala verše, které jsme právě četli. Když bylo v neděli přijímání, měl náš pastor na sobě vyzdobenější sutanu. Jeho hlas zněl lyričtěji než obvykle, když četl tyto verše.

Když o tom tak zpětně přemýšlím, pro mou osmiletou mysl přijímání znamenalo delší bohoslužbu a pozdější oběd (ách jo!)

Když dám žerty stranou, pravidelná účast na přijímání z něj někdy dělá jen další rituál. Když se však podíváme zpět na první přijímání, které Ježíš sdílel se svými učedníky, vidíme, jak mocné bylo.

Ježíš hovořil o své smrti. Mluvil o tom, že jeho tělo bude polámané a plné modřin. Mluvil o prolití své krve. A potom vzdal díky.

Ježíš vzdával díky, když hovořil o své smrti.

Takový je náš Bůh. Jeho kříž je pozvánkou k milosti pro zraněný a bezmocný svět.

Proto se přijímání také nazývá eucharistie, což znamená „díkůvzdání". Přijímáme dar Jeho milosti. A vše, co máme dělat na oplátku, je vyjádřit svou vděčnost. Nemusíme se napravovat. Nemusíme skákat skrz obruče. Nemusíme pracovat na svém spasení.

Poslední večeře je skvělou připomínkou toho, že vše, co musíme udělat, je přijmout dar spasení zdarma, s pokorným a vděčným srdcem.

Směřujeme k cíli

Mám někdy pocit, že se musím zasloužit o svou spásu? Co stojí v cestě tomu, abych prostě přijal Ježíšův dar zdarma? Dívám se na svátost přijímání jako na povinnost a rituál, nebo ji vnímám jako mocnou připomínku Boží milosti?

Opři se do toho

Pane Ježíši, někdy jsem netečný k nesmírnosti Tvé milosti. Když se zastavím, abych přemítal o Poslední večeři, zasáhne mě fakt, že ty jsi vzdával díky za chléb a víno, které představovaly Tvé tělo a krev. Děkuji Ti za tvou oběť. Je to něco, co nikdy nebudu schopen plně pochopit, ale zároveň něco, co přijímám se srdcem plným díkůvzdání. Amen.