Žalmy 22:1-18
Žalmy 22:1-18 Bible Kralická 1613 (BKR)
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Žalmy 22:1-18 Bible 21 (B21)
Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“ To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník! Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. Patro mám suché jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli, všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají
Žalmy 22:1-18 Český studijní překlad (CSP)
Pro vedoucího chval. Podle “Laně za úsvitu”. Davidův žalm. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení. Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený. Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil! Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili. Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve. Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě
