Žalmy 106:13-31
Žalmy 106:13-31 Bible Kralická 1613 (BKR)
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
Žalmy 106:13-31 Bible 21 (B21)
Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne. Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině. Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě. Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona. Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila. Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem! Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli. Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí! Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě: zázraky činil v zemi Chamově, u Rudého moře věci předivné. Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv. Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli. Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli. Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti, že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší. Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám. Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma. Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil. Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky.
Žalmy 106:13-31 Český studijní překlad (CSP)
Rychle však zapomněli na jeho skutky, nečekali na jeho rozhodnutí. V pustině propadli chtivosti, v pusté krajině pokoušeli Boha. Splnil jim tedy jejich prosby, leč postihl je úbytěmi. V táboře žárlili na Mojžíše i na Árona, Hospodinova svatého. Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův. Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy. Na Chorébu udělali tele a klaněli se lité modle. Zaměnili svou Slávu za zpodobení býka, který žere trávu. Zapomněli na Boha, svého zachránce, který učinil v Egyptě veliké věci, divy v zemi Chámově, hrůzu vzbuzující činy u Rákosového moře. Řekl tedy, že je vyhladí. Ale Mojžíš, jeho vyvolený, se postavil do trhliny před ním, a tak odvrátil jeho rozlícení, aby je nezničil. Pohrdli výbornou zemí, nevěřili jeho slovu, reptali ve svých stanech, neuposlechli Hospodina. Pozvedl tedy proti nim ruku, že je v pustině nechá padnout a že jejich potomstvo nechá padnout mezi pohany a že je rozpráší do různých zemí. Pak se spřáhli s Baalpeórem a jedli oběti mrtvých. Svými činy ho popouzeli k hněvu a dopadla na ně rána. I povstal Pinchas, vykonal soud a rána byla zastavena. Bylo mu to přičteno k spravedlnosti od pokolení do pokolení -- až navěky.