Žalmy 106:13-31

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.