Job 9:21-35
Job 9:21-35 Bible Kralická 1613 (BKR)
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Job 9:21-35 Bible 21 (B21)
Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít! Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem! Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje. Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak? Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč. Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí. Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘ Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím. Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně? I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval, stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný. On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli. Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil! Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami. To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!
Job 9:21-35 Český studijní překlad (CSP)
Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou. Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy? A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji, lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností? Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem, jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí, ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.