Job 9:21-35

Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou. Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy? A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji, lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností? Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem, jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí, ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.