Jób 9:21-35

Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.