Job 21:1-21
Job 21:1-21 Bible Kralická 1613 (BKR)
A odpovídaje Job, řekl: Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Job 21:1-21 Bible 21 (B21)
Job na to řekl: „Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím. Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat. Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak? Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte! Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením. Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá. Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích. V jejich domech je pokoj bez obav, Boží hůl na ně nijak nepadá. Jejich býk je plodný, nikdy neselže, jejich kráva rodí, o tele nepřijde. Jejich mladí mají volnost jako beránci, jejich maličcí kolem skotačí. Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí. Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji. Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic! Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘ (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!) Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh? Bývají jako sláma ve větru, jako plevy, jež vichr odnesl? Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘ – Ať raději odplatí jemu, aby se poučil! Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám! Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?
Job 21:1-21 Český studijní překlad (CSP)
Nato Jób odpověděl. Řekl: Bedlivě naslouchejte mému výroku, to ať je útěcha od vás. Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat. Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý? Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa. Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza. Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili. S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima. Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není. Jeho býk obskočil, nikoli nadarmo, jeho kráva se otelí a nepotratí. Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí. Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny. Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí. Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest. Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat? Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy. Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy. Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal. Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího. Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců?