Job 21:1-21

Nato Jób odpověděl. Řekl: Bedlivě naslouchejte mému výroku, to ať je útěcha od vás. Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat. Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý? Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa. Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza. Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili. S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima. Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není. Jeho býk obskočil, nikoli nadarmo, jeho kráva se otelí a nepotratí. Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí. Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny. Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí. Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest. Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat? Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy. Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy. Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal. Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího. Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců?