Jób 21:1-21

A odpovídaje Job, řekl: Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?