Job 11:7-20
Job 11:7-20 Bible Kralická 1613 (BKR)
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? Delší jest míra její než země, a širší než moře. Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Job 11:7-20 Bible 21 (B21)
Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit? Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš? Delší než země, širší než moře! Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání? Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout? ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘ Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně, zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví, tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy. Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti. Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání. Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš. Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet. Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“
Job 11:7-20 Český studijní překlad (CSP)
Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti? Vyšší než nebesa -- co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí -- co o tom zjistíš? Její míra je delší než země a širší než moře. Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí? Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat. I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk. Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně -- jeli ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost -- tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát. Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla. A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno. Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí. Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň. Zeslábnou oči ničemů, jejich útočiště zaniklo a jejich nadějí je vydechnutí duše.