Job 11:7-20

Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti? Vyšší než nebesa -- co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí -- co o tom zjistíš? Její míra je delší než země a širší než moře. Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí? Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat. I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk. Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně -- jeli ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost -- tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát. Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla. A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno. Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí. Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň. Zeslábnou oči ničemů, jejich útočiště zaniklo a jejich nadějí je vydechnutí duše.