Pláč 3:1-39

Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu. Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla. Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, celý den. Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti. Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi. Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí. Zazdil mě, abych nemohl vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou. Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky. Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši. Odvlekl mě z cesty a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným. Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp. Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce. Stal jsem se posměchem všemu svému lidu, po celý den jejich posměšnou písničkou. Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem. Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela. Má duše byla zbavena pokoje, zapomněl jsem, co je dobré. Takže jsem řekl: Je pryč moje síla i mé očekávání na pomoc od Hospodina. Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed. Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně. To si připomínám v mysli, proto mám naději. Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování. Je nová každé ráno, tvá věrnost je velká. Mým podílem je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději. Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu. Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí. Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží. Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje. Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou. Neboť Panovník neodvrhne navěky; neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství. Neboť ne z vlastního rozmaru pokořuje či skličuje syny člověka. Srazit pod nohy všechny vězně země, převracet právo muže před tváří Nejvyššího, podvádět člověka při jeho sporu, to Panovník nechce vidět! Je někdo, kdo řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal? Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího? Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy?