Logo YouVersion
Ikona vyhledávání

Job 7

7
Jóbovu utrpení není konce
1Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby#n.: +vojenské; 14,14; Iz 40,2 a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka? 2Jako otrok baží po stínu#[Dle paralelismu asi míněno: večerním stínu, tedy konci pracovní doby.]; v. 4; Kaz 2,23 a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,#h.: výsledek díla; Jr 22,13 3tak jsem pro sebe dostal do dědictví#LXX: Tak jsem i já přestál; [Díky záměně písmen (waw a nún).] měsíce nicoty#n.: klamu a noci trápení#n.: námahy; 5,7; ::Nu 23,21 mi přidělili. 4Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy#n.: když se nachýlí#h.: odměří večer? Tak se nasytím svým neklidem#HL; n.: převalováním až do rozednění. 5Mé tělo obléklo larvy a chumáče#HL; sg.; n.: strupy prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.#n.: byla rozleptána 6Mé dny#[Metonymie vyjadřuje celý život (násl. vv. zdůrazňují jeho krátkost) a to, co v něm bylo vykonáno] byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději.#14,7; 17,15; 19,10; n.: nedostatku / nicotě / ztrátě naděje 7Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu#h.: se nevrátí zpět, aby vidělo blaho. 8Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po#h.: ve / do mně pátrat, ale já už tu nebudu. 9Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, nevyjde. 10Nenavrátí se už domů, jeho domov#h.: místo; srv. Př 27,8 už jej nezpozoruje. 11Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha,#n.: ve svém stísněném duchu přemýšlet#koh.; n.: lkát; Ž 77,4 budu v hořkosti své duše.#3,20; 10,1; 1S 1,11; 22,2; n.: ve své zatrpklé duši 12Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž? 13Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel unese při mém stěžování, 14ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš. 15Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.#LXX: Vzdálíš od mého ducha mou duši, od smrti pak mé kosti; [Kosti zde asi představuji celé tělo (srv. 20,11; 30,30; 33,18; Ž 6,3p; Př 16,24; Pl 4,7) – velmi bolavé, tedy n : strašnou bolest na celém těle.] 16Pohrdám tím,#tj. “Mám toho po krk” nebudu žít navěky; nech mě být,#h.: přestaň se mnou vždyť mé dny jsou marnost. 17Co je smrtelný člověk, že si ho#n.: vyvýšíš / dáš vzrůst ceníš a že si ho všímáš?#h.: k němu přiložíš své srdce; Ž 8,4; He 2,6 18Navštěvuješ ho každé ráno,#h.: k ránům neustále#h.: k chvílím jej budeš zkoušet. 19Jak dlouho#h.: podle čeho ode mne neodvrátíš pohled, nenecháš mě aspoň spolknout#h.: neopustíš mě, dokud nespolknu; tj. aspoň na chvilku; 9,18; 10,20; 14,6 slinu? 20Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?#TqS; [Dle masoretů zde bylo pův.: tobě (‘aleká) – viz LXX, což se ovšem dotýkalo Božího charakteru, takže byl text masorety změněn na: sobě.] 21A co že neodpustíš#h.: nepozvedneš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? Vždyť nyní ulehnu do prachu;#LXX: Nyní pak do země odejdu. budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu.

Právě zvoleno:

Job 7: CSP

Zvýraznění

Sdílet

Kopírovat

None

Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in

YouVersion používá soubory cookie adaptované na vaše potřeby. Používáním našich webových stránek souhlasíte s používáním souborů cookie, jak je popsáno v našich Zásadách ochrany osobních údajů