Den 3: Přišel jsem zachránit duše…

Na příběh, který se vám teď chystám vylíčit, vůbec nejsem hrdý, ale myslím si, že je důležité ho s vámi sdílet pro případ, že se to nějak dotkne vašeho srdce.

Jak asi víte, Židé a Samařané se nemají úplně v lásce. Vlastně já i můj bratr Jan jsme k nim vždy cítili silný odpor, skoro až nenávist. Když se Ježíš vydal kázat a léčit nemocné v Samaří, nedokázali jsme pochopit, proč marní Svůj drahocenný čas a energii na Samařany. Vždyť jsou to naprostí vyvrhelové… vůbec to nedávalo smysl! Když nás Ježíš poslal zorat a zasít Melechovo pole, nechápali jsme Jeho důvody.

Pořád jsme byli v Samaří a snažili se to pochopit, když nás jednoho dne Samařané uráželi a plivali na nás - a nejen na nás, ale i na Ježíše! V našich srdcích hořel hněv a prosili jsme Ježíše, aby poslal oheň z nebe, který by pohltil ty nehodné lidi (Lukáš 9:51-56, B21). Byli jsme tak naštvaní, že jsme se Mu dokonce odvážili říct, že jít do Samaří byla hrozná chyba.

Ježíš nás napomenul s velkou trpělivostí a autoritou, a až pak jsme tomu začali rozumět. To, co se přihodilo s Fotinou u studny, a to, že řekla tolika dalším lidem o Ježíši, to vše mělo mít v budoucnu dopad na mnoho lidských životů a generací, které teprve přijdou. Tihle Samařané, které jsme tak nenáviděli, uvěřili v Ježíše, aniž by viděli velké zázraky.

Jako Židé jsme si o sobě vždy mysleli, že jsme lepší než Samařané, ale tenkrát jsme si uvědomili, že to tak není. Ježíš nás nepovolal, abychom druhé soudili, ale abychom jim sloužili s láskou a pokorou.

Pořád nemůžu uvěřit, že jsme si dovolili něco takového říct! Co jsme si mysleli? Tolik se stydíme… Ježíš nás povzbudil a my se zase cítili přijatí a že nám odpustil. Ale ten den jsme si vysloužili přezdívku „Synové hromu” … je to dobrý způsob, jak nám připomenout, abychom se trochu uklidnili! ;-)

Jmenuji se Jakub a Ježíš si mě vyvolil navzdory mým chybám.

Jste Vyvolený/á být Zázrakem!

Christian Misch