Poslední šípUkázka

NEPŘESTÁVEJ, DOKUD TO NEDOKONČÍŠ

Koncept Posledního šípu se ke mně dostal, když jsem přemýšlel o příběhu ze života proroka Elíši, zachyceného v hebrejských spisech. V tomto příběhu je Jehoaš, izraelský král, ve velké válce a hledá moudrost a radu u Elíši, jak zvítězit nad judskou armádou.

Elíša Jehoašovi řekl, aby 'přinesl luk a šípy' a aby 'položil ruku na luk.' Po příkazu, aby Jehoaš jeden šíp vystřelil z okna na východ, Elíša prohlásil, že Jehoaš v bitvě zvítězí. Ale pak ho ještě Elíša požádal, aby vzal zbylé šípy a 'udeřil jimi o zem.’

Jehoaš jimi udeřil o zem třikrát a přestal, a naprosto neočekávaně se na něj Elíša rozzlobil. "Měl jsi udeřit pětkrát nebo šestkrát - pak bys Arama úplně rozdrtil! Teď ho ale porazíš jen třikrát." A tady příběh končí.

Jehoaš začal se slibem naprostého vítězství, ale pak získal mnohem méně. A to všechno se točí kolem jednoho rozhodnutí. Udeřil o zem třikrát a pak přestal. Řečeno jinak, skončil. Vzdal to. Pro Elíšu Jehoašovy údery šípy byly spojeny s jeho schopností přijmout plnou míru Božího záměru, a když přestal, o vítězství tak přišel.

To mne nutí klást si otázku, kolikrát v životě jsem si myslel, že jsem selhal, ale doopravdy to jediné, co se stalo, bylo, že jsem předčasně skončil. Až přijdeš na konec svého života, myslíš, že budeš moct říct "dal jsem do toho všechno, co jsem měl"? Nebo budeš mít prázdný pocit v duši, že jsi skončil příliš brzy, že jsi čekal příliš málo, že jsi neudeřil svým posledním šípem? Rozhodni se nepřestávat před koncem, protože tak doopravdy končíš ještě předtím, než s tím skončil Bůh.

Jsou ve tvém životě oblasti, kde to až příliš snadno vzdáváš? Jsi schopný poznat minulé zajeté vzorce, kdy sis myslel, že jsi selhal a přitom jsi to ve skutečnosti vzdal? Co tě nutí chtít být takový člověk, který žije svůj život plně a umírá s prázdným toulcem?