Maraton zvaný život

Ráda běhám, ačkoli určitě nejsem opravdový běžec. Moje představa běhu je osmikilometrový pomalý kondiční běh a když říkám pomalý, myslím tím, že mě předběhnou maminky s kočárkem. Moje kamarádka Dawn, se kterou lezu po horách, je opravdová běžkyně. Pravidelně se účastní maratonů a vybudovala si na zvládání takových vzdáleností fyzickou i psychickou odolnost. Naběhala toho dost na to, aby věděla, jaké to je zažít „zatuhnutí“ (anglicky náraz do zdi = vyčerpání), což jsem já nikdy nezažila, protože jsem zřejmě nikdy neběžela dost daleko!

„Náraz do zdi“ je chvíle, kterou běžci mohou překonat pouze svou myslí. Je to spíše psychická než fyzická záležitost, i když ta fyzická stránka je nesnesitelná. Dawn mi to jednou vysvětlila, když mi popisovala, co se stalo při jejím prvním maratonu. Byla na 37. kilometru, když pověstně „narazila do zdi“. Na zdolání zbývajících pěti kilometrů měla 36 minut. Nebyl by to problém, kdyby už neuběhla ty předchozí kilometry a v levé kyčli jí nepulzovala palčivá bolest. Jak sama vypráví, levá část jejího mozku (ta racionální) jí říkala, aby zastavila a zbytek cesty došla pěšky. Myšlenky jako „Nemysli teď na dosažení cíle. Lidé to pochopí, až si uvědomí, jaké je vedro a jak moc to bolí“ jí bouřily v hlavě. Stejně hlasitě jí však v hlavě hřměla i pravá část mozku: „Stále je naděje! Závod ještě neskončil! Stále můžeš dosáhnout cíle. Nepřestávej běžet!“

Cítil jsi někdy takovou duševní bitvu? Kdy na tebe tvoje mysl křičela? V závodě se to stává, když „narazíš do zdi“, když už nemáš co dát, když jsi vyčerpal veškerou energii a všechno v tobě chce skončit. A přesto, jak to zažila Dawn, někde hluboko uvnitř bliká plamínek cíle nebo snu a prosí, abys ho neuhasínal.

Já sama jsem byla na takovém místě, kde jsem narazila na duchovní, mentální a emocionální zeď. Ale zároveň jsem měla v srdci a v mysli Boží slovo. V tu stejnou dobu ve mně zněla Boží zaslíbení a zároveň moje mysl křičela, abych to vzdala. A díky Jeho zaslíbením, díky tomu záblesku naděje, jsem byla schopna pokračovat v cestě. Díky tomu, že jsem svou mysl soustředila na Boha a Jeho slovo. Navzdory tomu, kolikrát mě moje mysl přemlouvala, abych to vzdala, jsem stále přesměrovávala svou mysl od toho, co si chtěla myslet, k tomu, co je podle Božího slova pravda.

Možná se právě teď nacházíš na takovém místě. Co na tebe křičí tvoje mysl? Že to není možné? Že je příliš pozdě? Že na to nejsi připraven? Že nejsi dost chytrý? Dost mladý? Dost starý? Dostatečně vzdělaný? Bitvu ve své hlavě můžeš vyhrát tím, že svou mysl obnovíš Božím slovem. Můžeš obstát, když učiníš Boží hlas hlasitějším než jakýkoli jiný hlas ve své hlavě.

Modlitba

Nebeský Otče, děkuji Ti za Tvé slovo. Pomoz mi lépe poznat, co se v něm píše, abych se mohl proměnit obnovou své mysli a abych mohl projít jakoukoli zdí. Ve jménu Ježíše, amen.