Velikonoce od Our Daily Bread: Úžasná milostUkázka

Otec, který utíká

Každý den otec natahoval krk a vyhlížel k vzdálené cestě, čekaje na návrat svého syna. A každou noc chodil spát zklamaný. Jednoho dne se ale objevil bod. Osamělá silueta stála proti červánkové obloze. Mohl by to být můj syn? napadlo otce. Pak zahlédl známou chůzi. Ano, to musí být můj syn! A tak, když byl syn ještě daleko, “pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.“ (Lukáš 15:20).

Je pozoruhodné, že rodinný patriarcha udělal něco, co bylo v blízkovýchodní kultuře považováno za nedůstojné – utíkal svému synovi vstříc. Otec byl plný radosti z návratu svého syna. Syn si takové přijetí nezasloužil. Když požádal otce o svůj podíl z dědictví a odešel z domova, bylo to, jako by si přál jeho smrt. Ale navzdory všemu, co syn otci udělal, byl stále jeho synem (verš 24).

Toto podobenství mi připomíná, že jsem Bohem přijat kvůli Jeho milosti, ne kvůli mým zásluhám. Ujišťuje mě, že nikdy neklesnu tak hluboko, aby mě Boží milost nemohla dosáhnout. Náš nebeský Otec čeká, aby k nám běžel s otevřenou náručí.

—Poh Fang Chia  Zasloužíme si trest a dostáváme odpuštění; zasloužíme si Boží hněv a dostáváme Boží lásku.