Uctívání: Studium žalmůUkázka

O čem to je?

Asaf plakal nad smutným stavem Jeruzaléma. Vypisoval Boží minulé činy a volal k němu o vysvobození Božího lidu.

Co to znamená?

Asaf byl zmatený. Na Jeruzalém zaútočili a zničili chrám. Vypadalo to, jako kdyby Bůh zavrhl svůj vlastní lid. Už s nimi nemluvil laskavě jako jejich Pastýř, ale jako soud nad jejich hříchem dopustil tvrdé zacházení nepřátel. Nicméně Asaf se i dál spoléhal na Hospodina v důvěře, že Bůh může svrhnout jejich nepřátele, a že to také udělá. Bůh má všechnu moc. Vládne nad samotnou přírodou, a tak byl rozhodně schopen zachránit svůj lid. Asaf prosil Boha, aby pamatoval na své sliby dané Izraeli. Protože Bůh soudil hříchy svého lidu, určitě potrestá i špatnost a hříšnost jejich nepřátel.

Jak bych měl reagovat já?

Obvykle myslíme na Boha jako na laskavého tatínka a něžného pastýře, ale nechce se nám zabývat se skutečností, že je i soudce. Bůh je konečná a nejvyšší autorita a moc. Všechny lidi povede k odpovědnosti za činy proti němu i ostatním. Dnešní text nám poskytuje vhled do slov z epištoly Židům 10:13: "Je hrozné upadnout do rukou živého Boha!" I když tato slova mohou být děsivá, nesmíme zapomínat, že Boží soud je zmírňován jeho milostí. Když uvažujeme o Boží milosti, nacházíme Boha, který pojednal s naším hříchem a selháním tím, že místo nás dal jako oběť svého vlastního Syna. Jednou bude soudit zlo světa, ale jestli jsi přijal jeho dar záchrany, nemusíš se ho jako svého Soudce bát. Můžeš se na Boha dívat jako na svého milujícího Tatínka, a na jeho Syna jako na něžného Pastýře.