Boží dítěUkázka

Lítost

Lituješ některých věcí, které jsi udělal nebo neudělal? Mnozí lidé se řídí mantrou "No regrets", bez litování. Je vůbec možné vůbec ničeho nelitovat? Na chviličku si to projděme. To, že něčeho litujeme, je často spojeno s vinou. Vina je stvořený pocit. Kdo stvořil vinu?

Bůh. Vytvořil poplašný systém, aby nám pomohl chápat, kdy naše jednání přestane být v souladu s Božím charakterem do nás vloženým. Tento poplašný systém můžeme ignorovat, takže časem poněkud znecitlivíme, ale to není zdravá reakce na prožívání viny. To je zavádějící.

Litovat svého minulého jednání je v pořádku, když něco způsobilo újmu nám nebo někomu jinému. Chceme svůj život podřídit Bohu a dovolit sobě i druhým žít tak, jak Bůh pro nás zamýšlel.

Nedávno jsem přemýšlela o pár věcech, které jsem potřebovala udělat, a přitom jsem se cítila poražená. Zavolala jsem několika lidem a napsala i pár emailů, přestože se mi do toho nechtělo. Jeden člověk, kterému jsem zavolala, mi řekl, že ten nápad je pěkný, ale že ho to nezajímá. Řekla jsem Chuckovi, jak blbě se cítím, protože jsem si uvědomila svou nevyváženost. Mohla jsem mluvit s deseti lidmi, které ten nápad opravdu zaujal, ale když jeden neměl zájem, chtělo se mi to sbalit s tím, že to tak musí být, že to není Boží vůle. Spíš mám sklon dělat negativní závěry v negativním prostoru, mít menší napojení na svou vlastní identitu Boží dcery, a zaměřit se víc na své slabosti než na Boží sílu.

Jak reaguješ ty? Když ti někdo řekne něco odrazujícího, vycouváš? Následující otázka mi pomohla: Co když to není osobní? Když tě někdo odmítne, co když to říká víc o něm než o tvých schopnostech? Tvoje úsilí není pro úplně každého člověka na planetě. To je Boží role. Tvoje role je pomáhat lidem, které ti Bůh postaví do cesty.

Nikdo si nepřejeme, aby seznam věcí, kterých litujeme, narůstal, a tak se můžeme rozhodnout hrát při zemi. Výzkumy ale ukazují, že když lidé riskují, cítí se lépe, než když hrají na jistotu. Když vzpomínám na chvíle, kdy jsem v záležitostech Krista byla smělá, nelituji toho. Jsem vděčná, že mi Bůh pomohl dát přednost své roli Kristovy následovnice.

Každá část našeho života by v sobě měla mít pocit, že přizvat Boha je bezpečné. Stvořil nás, abychom pracovali, hráli si a užívali si života ve společnosti s Ním. To bylo mnohem snazší, když se se svými dětmi procházel v zahradě, ale i my jednou budeme s Bohem znovu sjednoceni (Zjevení 21:3). "Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry..." (Židům 12:2), a zvěme ho do svých rolí, kterých není málo.

Amen.

Něco navíc:
Jestli chceš Chucka a Ashley sledovat na sociálních sítích nebo se víc dovědět o dalších plánech čtení a dalších zdrojích, které nabízejí, přihlas se na https://www.chuckandashley.com/subscribe.